Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Česká národní hrdost, to je něco, co v posledních desetiletích jenom upadalo a nikdo ji nedokázal vzkřísit. Ať už to je kvůli dlouholetému okupování naší republiky komunisty, nebo ještě dříve nacisty. Lidé a zvláště občané ze starší generace, ale i mladší se ještě nevymanili z tohoto špatného vlivu, což také dokazuje fakt, že v nedávných volbách Komunistická strana skončila v desíti ze třinácti krajů druhá a i celkově v republice skončila na druhém místě. Je to podle mne zločin, když lidé mohou tuto stranu beztrestně volit a ještě větší zločin je vůbec celá existence této strany. Nejsem sice zastáncem trestu smrti, ale váženého "soudruha" Grebeníčka by měli okamžitě posadit do elektrického křesla (a s ním i ostatní spolustraníky), rovněž její příznivce by měl stát okamžitě pozavírat nebo je vyhostit, ať si svoji komunistickou politiku provozují někde jinde, což by se jim asi hned tak nepovedlo, jelikož v jiných "více inteligentních" státech je komunismus dávno zakázán a to je podle mne to nejlepší, co mohli udělat. Jen naše vláda tento krok ještě nebyla schopna učinit (co oni také dokáží udělat...) a velmi s ní za to nesympatizuji.
V minulém století, ještě před 1. světovou válkou, byli Češi na svůj národ hrdí, jelikož jsme byli velmi významný stát plný prosperujících firem. Vždyť auty firmy Tatra jezdili i nejvyšší státníci, v té době nejmocnějších zemí. Automobilka Škoda, tehdy ještě Laurin & Klement byla ve světě velmi známá a je oblíbená dodnes. Motocykly Jawa už překonávaly velké vzdálenosti a náš porcelán, jenž patřil známým lidem dnes najdeme ve sbírkách světových galerií. Zkrátka naše starší generace měla být na co hrdá, jelikož náš stát velmi prosperoval. Poté přišly dvě světové války, po roce 1948 vláda KSČ a sní znárodňování a naše ekonomika se propadla až někam na dno své existence. Firmy byly zabaveny, zaměstnanci kádrováni a vedoucí pracovníci posláni do pracovních táborů. Bylo to opravdu neveselé období a Češi se začali bát.
Teprve po "Sametové revoluci", v listopadu 1989 se vše začalo posouvat k lepšímu. Od této doby až po současnost bylo uděleno několik cen za objevy a díla našich literátů a vědců i výkonů sportovců. Češi si začali znovu více věřit a vymanili se z vlivu věcí minulých.
Podle mého názoru však máme (a to je důležité) šanci (střízlivě hodnoceno velmi malou) dohnat ty země, které nepostihlo tolik neštěstí a nejistoty a její občané nebyli tak těžce zkoušeni nastoleným režimem.