Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý má nějaké životní motto. To mé je optimistické a pesimistické zároveň, dává naději a zároveň říká, že se všechno může pokazit ještě víc. Právě to se mi na něm líbí. Mluví o realitě a ničím vás nekrmí. "Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř."

Dlouho jsem se snažila vymyslet situaci, ve které už by skutečně nemohlo být hůř. Má fantazie si vymyslela nejhrůznější představy, ale stejně to mohlo být vždycky ještě o poznání strašlivější. Konečnou hrůzou byla smrt, a po ní už nám přeci není hrozně ani trochu. Po ní snad následuje věčná blaženost.

Tohle vysvětluji kamarádům, když jsou nešťastní, ale oni tomu vůbec nerozumí. Z nějakého důvodu je to nepovzbuzuje jako mě. Říkají, že nezáleží na tom, jak moc špatně by vám ještě mohlo být. Když je situace zlá, na míře nezáleží.

Podle mě ale na počtu i vážnosti problémů záleží vždycky. Protože ve kterém okamžiku nastává zhroucení člověka? Když se na něj nabalí moc problémů najednou. Pokud není situace tak špatná, člověk je třeba smutný, ale vlastně se pořád může mít dobře. Ale jak se jeho život začíná zhoršovat, uzavírá se do sebe a přichází deprese. A právě tehdy bychom si měli uvědomit, že vždycky může být ještě hůř. Že nikdy nenastane okamžik, kdy by se všechno nemohlo ještě zhoršit. A proto bychom měli být vděční aspoň za náš aktuální stav. Tak hrozné to totiž očividně nikdy není.

Takže nikdy neztrácejte naději. Všechno se totiž může zhoršit, ale i zlepšit. Stejně jako nikdy nemůže být hůř, tak vždycky může být líp. Nestěžujte si tedy, ale bojujte za lepší život. Protože jak víte, klidně se ještě všechno může změnit k horšímu.