Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na celičkém světě se asi nenajde člověk, který by netoužil alespoň po trošce štěstí. Ale co je to vlastně štěstí? Každý cítíme ten pocit, ale ne každý se z něho umí radovat. Štěstí může být jak křehký led - jsme šťastni, ale špatně šlápneme a rázem může být ze štěstí neštěstí. Tak jaká je vlastně hranice, která nám štěstí určí? Každý jsme jiný, někdo je optimista a dívá se na svět růžově, dokáže se radovat i z maličkostí, někdo zase pesimista, a ten už vše nevidí tak růžově a ze všeho se nedokáže radovat. Ale proč? Vždyť život může být tak krátký, tak ho musíme mít rádi a radovat se zejména právě z těch maličkostí, které nám dávají pocit štěstí.

Každý jsme jiný a každý máme jinou cestičku ke svému štěstí. Život je jak křižovatka. Když přijdeme na rozcestník a musíme se rozhodnout kam jít, tak konec té cestičky nemusí být vždy ten šťastný, ale můžeme narazit na mnoho překážek. Když překonáme tyto překážky a budeme se stále radovat i právě z těch maličkostí, tak konec cestičky může být ten šťastný.
Já myslím, že aby člověk pocítil v životě štěstí, musí milovat, ale také být milován.

Cestička ke štěstí se za život několikrát mění. Když jsem byla ještě dítě, pocit štěstí mi dávalo, když jsem dostala hračku, kterou jsem si přála. Dnes je pro mě cestou ke štěstí moje rodina a děti. Jestliže vidím, že jsou šťastné, naplňuje to štěstím i mne. Štěstí je pro mě láska. Vlastně i bolest a zármutek můžou vést ke štěstí. Když jsem byla poprvé zamilovaná, byl to pro mě pocit štěstí. Kolikrát jsem se trápila, ale stejně nakonec jsem byla šťastná. Nebo ta strašná bolest, když přichází na svět dítě a když jsem své děti poprvé uviděla. To bylo nepopsatelné štěstí... Cesta ke štěstí je pro mne, když pozoruji, jak děti rostou. První usměv je jako když vás pohladí sluneční paprsek po tváři, takové teplo cítíte. První krůček - nevíte, jestli se máte smát nebo plakat štěstím, jak se to drobátko kolíbá jako malé medvídě. První slovo je jako, když poprvé slyšíte šumět moře. První básnička a písnička, co se naučí, vám v uších hraje jako tisíc zvonečků.

Stárnout vedle dětí a své rodiny je pro mne ta cesta, která vede ke štěstí. Každý člověk potřebuje k životu trochu toho štěstí a proto si musíme vážit všech i třeba jen nepatrných krás okolo sebe.

"Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít." (Honóre de Balzac)