Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Čtení knih pro mě vždy znamenalo mnohé. Možná už jen z toho důvodu, že během mého dospívání nikdo z naší rodiny moc nečetl. A já měla odmalička slabost vyhledávat odlišné věci. Dodnes si pamatuji, jak se mi bratr smál, když sledoval v televizi nový seriál a já byla ponořena v jedné detektivce za druhou. Skoro si to vybavuji, jako by to bylo včera, jelikož mě to tehdy opravdu zamrzelo.
Nicméně, moderní doba mě postupem času také dohonila. Mrazivé zimní večery občas trávím sledováním různých filmů a pořadů v televizi, ostatně jako většina mých vrstevníků.

Která volba je ale lepší a přínosnější? Na toto téma bych mohla polemizovat dlouhé hodiny. Je snad o tolik jednodušší vyvalit se na gauč a sledovat obrazovku? Nemyslím si. Odpočívat se dá i s knihou, ale je potřeba to umět. Jsem zastáncem toho, že po dlouhém dni není nic lepšího, než se ponořit do světa fantazií a zapomenout na veškeré problémy.

Navodit takový smysluplný pocit ale také není zcela jednoduché. Trvalo mi nespočet večerů zjistit, že nejsou vhodnou četbou ani fikce, ani zamilované klišé romány, kterými mě mamka obdarovávala snad každé Vánoce. Podvědomí a sny mě táhly spíše k detektivkám a napínavým thrillerům, takže dnes už tuší, že Dan Brown nebo Lars Kepler je to pravé ořechové. Ačkoliv se jí z literatury tohoto typu zvedá žaludek, pochopila to. Nepřestává mě však fascinovat lidská odlišnost myšlení a názorů na určité situace. Před rokem jsem jí půjčila přečíst Hypnotizéra, dějem se prokousávala asi dva měsíce a po dočtení nemohla usnout další týden.

A jak jsem tedy poznala, jaké knihy jsou pro rozvoj mé fantazie ideální? Nejlepší knihou je ta, kde se stávám součástí děje. Je to ta, která nepostrádá moc pohltit a už nepustit. Přivodí mi napětí, běhající mráz po zádech a neodložím ji, dokud nepřijde rozuzlení.
Tento nepopsatelný pocit mě donutil si knihy zamilovat a sahám po nich přesně ve chvíli, kdy se mi nahrnou povinnosti až nad hlavu. Vím totiž, že mi alespoň na chvíli zaručí únik od reality.

Poslední dobou si ale v hlavě pohrávám s myšlenkou, jestli knihy budou pořád oblíbené i v budoucnu. Jestli vlastně úplně nezmizí. Samozřejmě zmizet nemohou, avšak může se vytratit zájem o čtení. Lidé jsou pohodlní, raději si pustí film, rádio nebo audioknihu. Na cesty je jednodušší brát s sebou moderní čtečku, zabere totiž méně místa. Zkrátka se bojím, že veškerá práce autorů z minulosti se vytratí a lidé nebudou moci poznat spoustu zajímavých děl. Je to složité, když vlastně ani dnešní rodiče nechtějí nebo nemají čas svým dětem před spaním číst pohádky. Malé děti tak přicházejí o možnost zamilovat si žánry všeho druhu.
Těžko tak dokážu odpovědět na otázku, na jaké pozici se bude literatura nacházet za pár desítek let. Vím ale, že toto rozhodnutí závisí jen a jen na nás, na tom jak budeme schopni vychovat budoucí generaci.