Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ach jo, hlavou se mi honí tolik otázek, čím jen být, jakým být člověkem...? Ale ať už přemýšlím jak přemýšlím, nemohu kolem sebe v té prázdnotě, v tom neznámu světa dospělých nahmatat nic, co by mi pomohlo prodrat se životem a mít jasno v tom, čím bych chtěla být budoucnu i lidem přínosná. Jisté je ale to, že nyní máme před sebou čistý list, neposkvrněn jedinou kaňkou, který patří do tlustého svazku toužebných snů nás všech. A pouze my sami budeme autory svého životního díla.
Každý z vás má své představy o tom, jak budou vypadat jeho další kroky do života. Jistě, můžeme si přát stát se cestovateli nebo mít úspěšnou firmu a vydělávat spoustu peněz, a samozřejmě se nám to nemusí vyplnit, ale myslím si, že topit se v mincích a bankovkách není to jediné, co by nás na práci mělo bavit, ba naopak - svou práci bychom měli milovat, vyloudit upřímný úsměv, kdykoli je o ní řeč, a to nejen kvůli penězům.
Rozhodně by nám nemělo být jedno, na jakou školu jdeme. Tím bychom si nepomohli. Každý jsme individuální a jedinečný, máme své chyby a také každý v něčem vynikáme. Proto máme spoustu šancí, záleží na tom, zda je dokážeme včas chytit.
Mým snem kdysi bylo stát se hvězdářkou či archeoložkou. Lákalo mě totiž ono tajemno a dobrodružství prožité při těchto věcech, ale později mi určité změny v mém životě vnukly nápad stát se lékařkou, což mě drží dodnes. Ráda bych totiž pomáhala lidem a často i odvrátila ledové spáry smrti, sápající se po nemocné bytosti.
Jak už jsem však nastínila - buďme optimisty i realisty zároveň a snažme se jít za svým cílem, ne nadarmo je totiž stále živé přísloví "Trpělivost přináší růže".