Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Čím je mi kniha? Popravdě řečeno jsem se nad tímto tématem nikdy nezamýšlela. Ale v tom určitě nebudu sama. V dnešních dobách lidé knihy považují za naprostou samozřejmost a na světě jsou miliony vášnivých čtenářů. Čím to je? Vše záleží již na samém začátku lidského života. Rodiče by měli své děti vést ke knížkám již v předškolním věku, protože jestliže dítě neláká obrázkové pohádkové leporelo, těžko později sáhne po nějaké tlusté "bichli", popsané malinkým písmem na staře zažloutlém papíře. Ano, takoví lidé opravdu existují. Ti, co nečtou. Je to zvláštní, že ano?
Některé bytosti vidí ve čtení pouze přítěž a nudu, ohromnou nudu, a tak si raději "hupsnou" do křesla v obývacím pokoji před televizi nebo se po dlouhé hodiny věnují počítači. Občas mám pocit, že takových lidí je čím dál víc a začíná mi to být líto. Více mi je ale líto těch lidí, kteří se klidně přiznají k tomu, že v životě si sami od sebe žádnou knížku nepřečetli. Chudáčci. Ta jejich slovní zásoba, špatný pravopis, vyjadřování,... A navíc jsou to právě oni, kdo jsou okradeni o schopnost si něco živě představit, vžít se do postav a stát se tak součástí jejich života. Také asi nikdy neřešili, jestli je lepší počítač, nebo knížka. Pro ně je prostě pohodlnější sednout si k té televizi. Ale co knížky? Ty mezitím stojí na policích a dychtivě čekají, než se někdo uráčí, půjde z nich setřít prach, otevře je, usedne a začne číst. Dokážu si živě takovou knížku představit. Ale jejímu majiteli je to jedno. On radši bude dál zapomínat háčky a čárky, přestane řešit "íčka" i to jeho "noo, prostě, vlastně..." Hlavně když mu neunikne nic z televizní reality show, kde se to knihomoly opravdu jen hemží. Ale já bych je! Jednou se vypne proud a oni budou... Ano, teď budou smutní jako ty jejich zaprášené knížky na poličkách. Ale co dotyčný bude dělat bez elektřiny? Hmm už vidím, jak si někdo dojde pro brýle a přiblíží se ke knihovně. Ale ano, někteří si půjdou v knížce dočíst příběh onoho přerušeného filmu v televizi. A pak si možná řeknou: "Tyjo, ta knížka má fakt něco do sebe, asi si přečtu další!" Nádhera. Historický okamžik. Takoví lidé právě přistoupili blíže ke štěstí a k radosti. To zaslouží potlesk. Blahopřejeme. Stavte slavobrány!
Ale co ti, kteří zůstanou ležet v horizontu nebo jednoduše půjdou ty pojistky nahodit zpátky?! Ne, těch je mi prostě líto dál, ať si dělají, co chtějí.
Ale já myslím, že každá napsaná knížka stojí za to, aby si ji někdo přečetl. To zase chudák ten, kdo ji za dlouhých nocí tvořil. Někdo se rozhodne, že snad přečte všechny knížky na světě, protože o tu nádheru nechce přijít. Někdo si řekne: "Blázen!" Ale ne tak docela! Chvála. To musí být opravdu výjimečný člověk. Ale i přesto je výjimečný člověk také sám autor. Musí vědět, co bude lidi zajímat, vymyslet něco nového, co tu ještě nebylo, něco originálního. I když já bych i řekla, že teď musí být strašně těžké na svět přivést třeba i nějakou pěknou českou pohádku, aniž by se do ní zapojovaly prvky moderní doby. Spisovatelé se snaží lid opět přilákat ke čtení, a tak vymýšlejí a vymýšlejí co nejúchvatnější příběhy. No, jen si vzpomeňte na Harryho Pottera! Do kolika zemí byly knihy o něm přeloženy, kolik milionů spisovatelka obdržela a v kolika bulvárních časopisech se psalo o hercích, kteří si zahráli ve filmovém zpracování. A zase ta televize, filmy, herci!
Ale kniha je opravdu nezbytnou součástí našeho života. Vždyť díky nim jsme na této životní úrovni. Díky nim jsme se naučili číst a psát. Pamatujete na slabikář z první třídy? "Máma má maso. Máma solí. Osol to maso. To bude krása, tolik masa. Tele se tulí. Je to Pepa? Umí to? Pepa to umí."
Ano, tyto jednoduché věty já ze své paměti nedokážu vymazat. Když si teď vybavím článek Ve Veselí je veselo, musím se smát, jak jsme byli malincí a přišlo nám zvláštní, že jednou je V malé, podruhé velké:

"Tady Veselý, Adam Veselý!"
"Pane Veselý, je u Vás veselo?"
"To se ví, tady je to samý Veselý. Táta Veselý, máma Veselá a syn, ten je taky veselý."

Zvláštní, že? Vždyť knížky jsou s námi po celý život a je jen na nás, jak s nimi budeme vycházet. Vždyť si to vezměte. Bez knih bychom si nemohli ani nastavit tu televizi, protože příručky s návodem jsou také knížky. Malé a do ručky, ale docela v pohodě, že ano? Bez knih si zkrátka nejde život představit. Vzdělanost je hodně důležitá a on internet také nebude "chodit" věčně. Vypne se proud. A už to znáte...
Pro mnohé z nás je na internetu hledání informací lepší, protože je rychlejší zůstat v obývacím pokoji, než jít "vyhrabat" encyklopedii a začít v ní sálodlouze listovat. Jsou tací, kteří mají málo času a snaží se ho co nejvíc šetřit. Mnozí současní rodiče třeba přijdou večer utahaní z práce, klíží se jim oči, na knihu si ani nevzpomenou, ale hlavně, že si odpočinou u televize. Moje maminka by četla ráda, jenže přečte dvě stránky a usne. Tatínek? Ten čte jen časopisy o sportu, historii nebo televizní program. Dědeček automapu a babička? Jediná poctivá čtenářka u nás v rodině. Já se většinu času "topím" v učebnicích, když mám volný čas a je pěkné počasí, tak jdu ven na čerstvý vzduch. Pokud teda není Pardubická rafinerie minerálních olejů na vrcholu své činnosti. Když se teď zamýšlím nad těmi lidmi, co tráví čas u televize a počítače, lhala bych, kdybych řekla, že k nim vůbec nepatřím. To ne, ale na knížku si vždycky čas udělám. Nejvíc večer, kdy by se mělo spát, čtu a čtu. Kazím si oči, ale baví mě to. Kniha je taková legální droga. Jednou se do příběhu ponoříte a nemůžete přestat, dokud nezjistíte, jak to všechno dopadne.
Teď už se konečně dostávám k tématu, čím pro mě kniha je? V podstatě mi je vším. Hezky řečeno, že? Když je mi smutno, sáhnu po knize a zabývám se jejím napínavým dějem a někdy se rozbrečím, protože ta postava z knihy je třeba smutnější než já. Tak sáhnu po mobilním telefonu, že někomu napíšu. Někomu, koho mám ráda. Píšu. Ale bez čárek a háčků. Hrůza. Rychle odhodím své telekomunikační středisko a jdu opět ke knížce. V tomto ohledu je právě knížka nejspolehlivější. Kdybych přišla k televizi, vím, že mi nějaká telenovela, seriál nebo horor nic nedají, je to vše furt o ničem, a tak televizi ani nezapínám. Dobré v ní jsou snad jen pravidelné informace o okolním světě. Vidíte, co se kde stalo, aniž byste museli být přímo na místě. V novinách si to dny potom můžete představit, ale... Opět knížka, opět zdroj informací.
Knížky s námi jsou opravdu od nepaměti a doufám, že nikdy z našich životů nevymizí a až bude doba, kdy za nás vše budou dělat roboti, abychom měli více času, zase se musí najít ten NĚKDO, kdo napíše to, jak se naučit robota ovládat. Knížkám rozhodně vděčíme za strašně moc, za tolik, že se to nedá ani slovy vylíčit. A jestli se někdy budete nudit, vzpomeňte na chudáka Karkulku, jak se na ni práší u vás na poličce a řekněte si, že televize se odložit může, ale knížka se v životě už načekala dlouho.