Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Každý z nás přemýšlí už od dětství o tom, čím by chtěl být. Každý z nás má určitý sen a představu o jeho vysněném povolání.

Já jsem si například v dětství vysnila krásný doktorský sen. Ano, být doktorkou v bílém andělském plášti byla moje výzva. Ale postupem času jsem typicky zjistila, že toto povolání není tak snadné a bezstarostné, jak jsem si ho představovala jako dítě. Nejen vystudování obtížných vysokých škol, ale také už jen ten pohled na krev mi dělá problémy. Natož pak třeba někoho operovat a mít v rukou jeho život. Říká se tomu riziko povolání.

S dospíváním přicházejí různé možnosti. Z každé strany se nám naskýtá spousta zajímavých prací a řemesel. Názory se nám každou chvíli mění, takže se cítíme bezradně. Stačí se ale jenom zamyslet, a i člověk, který si neví rady, čím vlastně chce být, si může vybrat. Já jsem si také prošla touto "érou", tedy vlastně ještě pořád v ní jsem.
Už jsem tvrdila, že jsem pevně rozhodnutá pro archeoložku, když vtom jsem si to rozmyslela a viděla jsem se jako právník, antropolog, herečka, sekretářka, či zpěvačka.

Přešlo mnoho času a let, než mi hlavě utkvěl dobrý a snad poslední názor.
Chtěla bych být umělcem, zní to asi dost hloupě a naivně, ale podle mě to může být zajímavé.
Život umělce. Tyto dvě slova jsou pro mě velice lákavé. A proč jsem se tak rozhodla?
Poněvadž mě baví kreslení, fotografování a spousta jiných věcí týkajících se tohoto oboru. Byla by škoda to nechat bez povšimnutí. Mě to totiž nejen baví, já tím vlastně i žiji. A tak tomu chci věnovat i svůj čas. Vystudovat uměleckoprůmyslovou školu a potom jít dál. Nevím, možná ani tohle zaměstnání není tak nenáročné, ale já nechci být tím, čím nechci.

Blíží se čas, kdy se musíme rozhodnou, čemu chceme věnovat svou budoucnost. Ale podle mého názoru je to na takové puberťáky, jako jsme my, příliš brzo. Jak může nevyspělý člověk rozhodnout o své budoucnosti, když to stále ještě nemá v hlavě srovnané? Asi toho se nejvíc bojím, že mě to nebude bavit. Můj názor bude vždycky obsahovat nějaké to "ale". Snad se moje odpověď na otázku typu "A čím že to chceš být?" ustálí.
Za pár let se mi třeba můj úsudek změní, ale to už bude pozdě.

Přeji vám všem, abyste se správně rozhodli a abyste nespěchali a nedělali neuvážená rozhodnutí, kterých byste mohli třeba i litovat.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/uvahy/cim-chcem-vlastne-byt-a-preco.html