Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když si řekneme slovo bohatství, vybaví se nám mnoho věcí: moudrost, humor, zdraví, hmotný majetek, nebo také možná bohatství, co se vzhledu týče? Každý svého štěstí strůjcem, říká se. Někdy toto pravidlo platí, jindy však můžete narazit na zeď, která se musí probourat. Každý dostal při svém narození do vínku něco jiného. Rodí se géniové, baviči, modelové... Ovšem například hmotný majetek, to už je něco jiného. Existují dvě možnosti, jak může nějaká osoba získat bohatství v podobě financí. Buď bude mít člověk takové štěstí, že se narodí v zámožné rodině, nebo - a to v horším případě - přijde na svět do docela obyčejné rodiny a slávu i bohatství si musí vydřít vlastními silami. Prací, myšlenkami, možná přístupem ke světu? Jedno je ovšem jasné - bohatství může tvořit, ale i ničit, ostatně jako většinu věcí.

Je pravda, že v mnoha eposech, baladách a historkách vystupují známí a moudří myslitelé či vládci, kteří chtěli pro svou zemi jen blahobyt. Byl to například král Šalamoun, člověk, jenž se s ničím nezaobíral příliš dlouho a vše řešil s chladnou hlavou. Ovšem můžeme vůbec svět dělit na ty moudré - ty, kteří byli obdaření buďto výřečností nebo charakterem - a na ty hloupé, kteří měli prostě méně štěstí? Co se týče mého názoru, hranice mezi takovými lidmi neexistuje. A právě za tou neexistující hranicí se schovává ono bohatství. I chytrý a nadaný člověk může zešílet, pachtit se více a více po majetku nebo udělat chybu. Ostatně jsme jenom lidi.

Bohatství může ničit i tvořit. Je schopno pozvednout stát do nezměrných nížin, nebo naopak uvrhnout ho do finanční krize. Je schopno z neschopného člověka udělat někoho. Ale může i zkazit toho čestného. Je to jako čepel. I ta má dvě ostří.

Představte si nějakého vesničana z vesnice někde na zapadákově. Neví, jak se jmenuje město, kam chodí prodávat krávy, neumí říct, že vysázel 20 mrkví, protože neumí počítat. A tomu dejte nezměrné bohatství. Gobelíny, sochy, koruny, prsteny, číše, žezla, zlatá jablka, truhly plné zlata... Co se stane? Vesničan po kouscích dotyčný poklad utratí. V hospodě, v sázkách, v kartách, za lehké děvy, koupí si nový dům. Ale jak tak bude pokračovat, truhly budou stále prázdnější, až najednou sáhne vesničan na dno. Co se stane? Vesničan nebude odvádět daně, protože je příliš hloupý na to, aby prodal ty gobelíny, co mu stojí na krbu. Přijde exekuce a zabaví mu všechen majetek ve prospěch státu. A vesničan? Tentokrát nebude mít ani střechu nad hlavou, ani pole, kde by sázel mrkve. Bude sám promrzlý bloudit po ulici, dokud nezemře podchlazením nebo hladem. Co z toho vyplývá? Bohatství vládne hloupým, ovlivňuje a ničí je.

Jestli bych měl všechny mé myšlenky sepsané do této práce shrnout, jsem docela rozporuplný, co se týče tohoto. Na jedné straně souhlasím, že bohatství může kazit, ale možná by v rukou dobrého a čestného člověka mohlo udělat divy. Ovšem šance, že takový dar se dostane někomu, kdo ho plně využije jen v dobrém, je šíleně malá. Proto zachovávám realistický postoj, a to ten, že bohatství může být většinou jen a jen na škodu.