Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Buď vděčný za to, co máš. Za tři, to je dobře. Takhle se to sluší a patří. Jak často slýcháme takové fráze? Pro mnohé z nás jsou každodenním chlebem. A věřte mi, já nemám nic proti vděčnosti nebo trojkám, jen si říkám - nejsou tohle náhodou jen jakási vynucená pravidla? Škatulky, do kterých se nás společnost snaží uzamknout? A co by se stalo, kdybych si chtěla koupit nové boty, i když jedny staré a funkční už mám, nebo v rodinné debatě nadhodila nějaké tabu? Asi bych se příbuzným moc nezavděčila, ale navždycky by si mě pamatovali.

Pohleďme například do historie - proč si pamatujeme známé osobnosti? Proč se o nich učíme? Odpověď je, zdá se, prostá - protože tito lidé byli jiní, nezapadali do stereotypního modelu společnosti. Věděli, co chtějí, hájili své ideály a byli ochotni čelit odpůrcům. Nebo - proč se divíme, že naše děti nemají ambice, nejsou aktivní a žijí život naprázdno? Nemá v tom prsty onen zlatý střed, průměr a většinová politika?

Nastavujeme si pravidla, která z nás činí roboty. Víme, co se smí a co se nesmí, víme, co se od nás očekává, a to se snažíme podle svého vědomí a svědomí dělat. Potlačujeme sami sebe, abychom zapadli. Nevybočovali. Neztratili svou oblíbenost a postavení. Uvnitř však skrýváme hořkou pravdu, která z morku kostí křičí, že nežijeme život svůj, nýbrž život většiny, život šedivého průměru, život někoho jiného. Proč?

Lidské tělo má rádo stereotyp. Opakujeme to, co nám funguje - podáváme stejné léky, učíme se ve školách stejné věci, určujeme si stejná pravidla. Je na tom snad něco špatného? Ne. Ne, pokud se s takovým chováním ze své podstaty ztotožňujeme. Já zde však poukazuji na skutečnost nucených vzorců - abys zapadl, je nezbytné dělat tohle. Chovat se takhle. A na tohle pro změnu ani nemyslet!

Řekněte mi však, kolik dalších Mozartů, Einsteinů a Masaryků bychom tu mohli mít, kdybychom se neostýchali s něčím nesouhlasit, prosazovat svůj vlastní názor a jít si za svými sny navzdory okolí! Komunismus prostě není realizovatelný. Slyšeli jste už o anarchokapitalismu?

Evoluce říká, že stereotyp funguje, historie však křičí, že bez rebelie by dnešní svět nikdy nemohl existovat. Ve většině je síla, jeden prut se zlomí snáze než tři pruty pospolu. Ale - každý z nás je jedním prutem, který má stále právo volby. Buďto se přidá k oblíbenému průměru, nebo bude rebelem, který všechny průměrné bude inspirovat. Tak kterou cestu si vyberete vy?