Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Člověk si musí umět důvěřovat, protože ten, kdo si nevěří, ani nežije.
Myslím to tak, že když bych něco moc dobře uměla, ale nevěřila si, nemohla bych svoje schopnosti využít a tím pádem by mi to bylo na nic.
Domnívám se, že člověk musí umět trošku riskovat a věřit si. Spoléhat sám na sebe. Když si někdo nevěří, nemůže v životě nikdy uspět.

I já jsem člověk, který si věří, a navíc jsem strašně soutěživá, takže pokud hraji nějakou hru, jsem pro ni schopná udělat cokoliv a hlavně si věřím, protože pokud bych si nevěřila, neobětovala bych se a žádnou naději na výhru bych asi neměla. Ale samozřejmě že si nevěřím pouze v soutěžích. Já si věřím téměř pořád. Třeba při zkoušení - to mi docela pomáhá a občas podávám i nadlidské výkony. Pokud si totiž látku nepamatuji, věřím si i tak a odpověď zkouším vymyslet, protože paměť je výsadou blbých, chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet.

Naopak někteří si vůbec nevěří, anebo si věří, ale úžasně to skrývají. Vadí mi, že když někdo něco skvěle umí, jen nemá sebedůvěru, nedokáže se prosadit, a to je, domnívám se, velká škoda.
Jiní si zase věří pořád. Avšak to taky není moc dobré. Myslí si, že jsou nejlepší, i když zdaleka ne lepší než jejich okolí. A to jsou namyšlení lidé.

Důvěřovat svojí maličkosti se musí, ale nesmí se to s tou důvěrou přehánět, protože potom je to sice dobré pro nás, ale pro naše okolí to moc pozitivní být již nemusí. Jak se říká: "Všeho moc škodí!"