Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nebo též Nad spoustu pravd je dražší nám povznášející nás klam
• úvaha nad povídkou Angrešt od A.P.Čechova

Angrešt byl tvrdý a kyselý. Při představě tvrdého, kyselého a neuzrálého angreštu se mi svírají ústa, avšak při představě spokojeného a šťastného Ivana Ivanyče se mi svírá srdce.

Myslím si, že nejenom poustevnictví (jak Čechov ve své povídce zmiňuje), ale i hlavní hrdina příběhu byl bez vnitřní velikosti. Celý život seděl ve své malé, zatuchlé kanceláři a snil o statku s angreštem. Když si bral seschlou, ale bohatou vdovu, snil o statku s angreštem. Když si odpíral základní lidské potřeby, snil o statku s angreštem. Jak si člověk vezme do hlavy nějakou ideu, nic s ním nepořídíš. Bylo mi ho líto.

Pak si však statek pořídil a honosně ho nazval "Čumbaroklova Pustina, jinak Himalájské". Už samotný název mi je k smíchu, ale Ivan je na něj pyšný. Začíná se mě zmocňovat nepříjemný pocit nejistoty, smutku, zklamání a zoufalství. Trochu se za Ivana snad i stydím a je mi trapně. Celý život po něčem toužil a teď to má, vykračuje si jako páv a rozdává moudra.

Snad by to bylo i k smíchu, ale cítím, že na ironii je to příliš vážné. Vždyť já ho znám! Denně ho vídám, pokaždé má jinou tvář, ale vždycky ten samolibý úsměv. Vypadá šťastně, asi neslyší to naléhavé ťukání.