Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

No samozřejmě, že se musím umět radovat hlavně ze sebe. Protože člověk, který nedokáže radost čerpat ze sebe, tomu ostatní nepomůžou. A na tenhle citát navazuje to, že člověk si musí umět udělat legraci hlavně sám ze sebe, protože udělat si legraci jen z ostatních dokáže kdekdo, ale upřímně se zasmát sám sobě je mnohem těžší.

Myslím si, že člověk musí mít hlavně snahu bavit ostatní a nejen bavit se sám. A navíc když se člověk uvnitř rozhodne, že se bavit nebude, tak se bavit prostě nebude, protože i na zábavu musí být nálada.

Když jdu něco dělat, snažím se to vykonávat s radostí. Ale tu radost, s níž to udělám, musím vydolovat ze sebe. Například když píši zrovna tento domácí úkol. I když vím, že nejsem normální, všechny úvahy dělám s radostí, protože kdybych je s radostí nedělala, neudělala bych je asi vůbec. Ale tu radost si musím vzít ze sebe. Z koho taky jiného, že? Kdo jiný by mi přispěl svou radostí k vytvoření mého domácího úkolu? Nikdo, takže všechno zůstane jen na mně.

A s radostí by se mělo dělat všechno, protože jedině s radostí se věci udělají pořádně. Já osobně se držím hesla: "Čím víc jí rozdáš, tím víc ti zůstane." A myslím, že o radosti to platí dvojnásob.

Jedna z mých předních vlastností je ta, že jsem optimista a zrovna optimista je podle mě člověk, jenž oplývá radostí, snaží se pobavit okolí a bez dobré nálady by nedokázal být. A přesně takový člověk podle mě splňuje kritéria počátečního citátu. Je to ten, který čerpá radost hlavně ze sebe a ne z ostatních.