Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už je to pěkná řádka staletí, kdy žil římský filozof, dramatik, básník a politik Lucius Annaeus Seneca, ale lidé na něho pořád vzpomínají, stále používají jeho citáty či dokonce tyto citáty přijali za základní kameny svých životů. Filozof Seneca kdysi řekl: "Život měříme skutky a ne časem." Myslíte, že měl pravdu? Nadarmo bychom ho označovali za filozofa, kdyby se nám jeho slova pomaloučku nezavrtávala do hlavy. Přece jestliže by to pravda nebyla, tak by se tento citát nemohl dochovat až do jednadvacátého století, ne? Zamýšleli jste se vůbec někdy nad nějakým citátem? Neříkám, že pravdivé a dech beroucí citáty jsou pouze od Senecy. Myslím jakoukoliv slavnou citaci od jakéhokoliv autora. Rozebrali jste si snad nějakou. Já věřím že ano. Když už se člověk dostane k takovému textu nebo někde slyší nějaký citát, tak se nad tím chvíli pozastavuje. Ano, ne úplně každý, ale určitě naprostá většina. Někdo si může říct, že by takových moudrostí mohl vychrlit spousty, jen kdyby mu za to třeba platili nebo měl více času, aby se mohl zaobírat dokonce i maličkostmi každodenního života.
Nezáleží na tom, kolik vám je let, jak vypadáte, jaké je vaše postavení ve společnosti. Pojďte se společně se mnou všichni zamyslet nad výše uvedeným Senecovým citátem. Zanechte veškeré práce, zahoďte starosti za hlavu, pohodlně se usaďte a sdělte mi, co si myslíte. Opravdu měříme život skutky a ne časem? Na co pak máme hodinky, co? Proč někdo vymyslel čas? Určitě není zbytečné vědět, kolik je hodin, kolik vám je let a kdy vám končí směna, není také špatné vědět, ale napoví hodinky něco o vašem životě? Samozřejmě ano. Je to výborný módní doplněk. Všem kolem sebe můžete ukázat, jaký skvost máte přivázán na ruce. Taky lze podle hodinek poznat, kolik asi vyděláváte, že? I když... Viděl jsem i u nás na Baťáku pěkné zlaté hodinky za dvě stě korun českých. Páni z Taiwanu či Číny umí věci. Člověka proto nemůžete hodnotit jen podle toho, co nosí na ruce nebo na jiných částech svého těla, ale to teď nechme stranou. Nám jde přeci jenom o čas. Měří hodinky čas? Měří. Měří hodinky život? Co třeba nejpřesnější hodiny na světě, quantové. Ty měří život? To asi ne, že? Zajisté vám poví zhruba délku vašeho života. Je to ta správná délka? Když se díváte minutu na budík a pozorujete jen tu malou sekundovou ručičku, jak se posunuje, přijde vám to stejně dlouho, jako kdybyste byli zrovna na nějaké párty nebo dělali něco, co vás baví, či byli s někým koho milujete? To asi ne. Přitom ta ručička na budíku oběhne dokola vždy za stejný čas. Pokud vám samozřejmě v budíku nedochází baterie (v šedesáti letech taky nezaběhnete běžecký okruh 1500 m za stejný čas, jako když vám bylo patnáct). Že by tedy přeci jenom život měřily skutky a ne čas? Sáhněte si do svědomí a popravdě řekněte, kolik jste toho za život dokázali? Kolik jste vykonali dobrých skutků? Nedalo by se to všechno znovu zvládnout, než hodiny odbijí dvanáctou? Někteří lidé dokázali za pár let to, co my nedokážeme asi ani za celý náš život. Za to jim samozřejmě patří velký obdiv a také uznání, ovšem mohou nám oni říct, čím se ten život měří? A co vy věřící? Řekl někdy Bůh určitý věk, ve kterém člověk zemře nebo ten čas určí až naše skutky? Zajisté mají věřící snazší smrt, protože věří, že vlastně ještě jejich život nekončí. Jen pokračují dál ve své nekonečné cestě.
Někteří věřící se ale také smrti bojí. Nejen z důvodu toho neznáma, ale také třeba kvůli hříchům, které napáchali. Vezměme si například skutky apoštolů. Třeba apoštol Petr. Vždyť mi nevíme, kdy přesně zemřel. Byl to rok šedesát čtyři nebo šedesát sedm? Proč víme vše o jeho skutcích, ale nevíme, ani kdy umřel? Život se asi opravdu měří skutky a ne časem.
Popravdě, sám nevím, jak to je, ale řeknu vám jedno: Vždy, když udělám dobrý skutek, mám strašně dobrý pocit. Někdy si v danou chvíli ani neuvědomuji, že jsem někomu udělal radost nebo co vše jsem pro někoho udělal, avšak s odstupem času se to dovídám a těším se z toho až dokonce života. Před smrtí si určitě neřeknu: "Žil jsem šedesát let, to se dá." Spíše budu vzpomínat, co jsem zažil a hlavně jak jsem co vykonal.