Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Takto začíná Kafkova povídka Proměna - co by se ale stalo, kdyby se Řehoř této osudné noci místo v přerostlého členovce proměnil ve psa? Ze světoznámého a uznávaného díla by se stal jen tuctový kýč, který by možná mohl být mistrně řemeslně zpracován, ale ač vybroušen k dokonalosti, nebyl by již déle uměním. Proměnou Řehoře Samsy ve psa by totiž práce ztratila své základní lehce existenciální poselství, jež by bylo možné přibližně vyjádřit slovy: "Člověk se musí stát tím, čím je."
Řehoř jako osamělý hmyzák, jenž pracuje dnem i nocí, častokrát přespávaje v nuzných pokojích zájezdních hostinců, odtrhávaje si od úst nejlepší sousta, jen aby jeho rodina mohla žít pohodlný život v prostorném bytě uprostřed Prahy, zůstává nedoceněn. Řehoř zoufalý z těžké životní situace plně propadá workoholismu, odcizuje se své rodině, zapomíná na všechny hodnoty a jako hovnivál jen valí kouli majetku stáváje se broukem. Nestává se jím však jednorázově z rozmaru Matky Přírody nebo svatého otce, ale výsledkem dlouhodobého procesu, řetězce vnitřních změn Řehořova myšlení, jehož vyvrcholením je změna fyzické formy. Proto se Řehoř, tak jak jej Kafka definoval ve svém díle, nemohl proměnit ve psa.
V Řehořově životě by však stačilo jen několik nevelkých odlišností, které by výrazně změnily směr vývoje jeho charakteru, aby se svým dosavadním životem předurčil ke změně ve psa. Nejdůležitějším mezníkem v Řehořově životě byla nepochybně volba povolání, proto kdyby byl místo místa obchodního cestujícího sehnal zaměstnání jako sluha pracující na zkrácený pracovní úvazek, nestal by se hmyzem. Takový Řehoř by se cítil sice podřadně, až poníženě, byl by však neustále nablízku svým milovaným příbuzným. Stejně jako původní Řehoř by svou práci svým způsobem nenáviděl, protože by omezovala jeho touhu po svobodě, avšak stále by tvrdě pracoval motivován loajalitou ke své rodině, kterou by postupně začínal chápat spíše jako svou smečku.
Dále by děj mohl probíhat po určitou dobu paralelně s původním příběhem. Po Řehořovi by se sháněli z obchodu, rodina by jeho proměnu pochopitelně tajila, možná by i někdo zkusil staré triky s těžkou nakažlivou nemocí, jak už se to dělává, když se váš příbuzný náhle a bez varování rozhodne změnit své taxonomické zařazení, načež by Řehoř po několika upomínkách nutně přišel o místo. V tomto okamžiku by se stejně jako brouk stal z živitele trpěným strávníkem, na jehož denní steak by museli otec, sestra a nájemníci v potu tváře dřít, zaopatřujíce přitom starou nemocnou matku.
Pes však na rozdíl od hmyzu povětšinou nebývá odporný. To by Řehořovi dovolilo zůstat v neustálém kontaktu se svou rodinou, která by jej podpořila v nelehké životní situaci, v níž by mohl znovu najít své místo a jejíž by se mohl opět stát funkční součástí. Nebyl by tedy opuštěn, osamocen a izolován, naopak by pravděpodobně došlo k dalšímu posilování Řehořovy sounáležitosti se svou rodinou, jejíž chápání by Řehořovi přineslo i posílení úcty, již pociťoval k otci, jakožto vůdci smečky.
Takto by mohli žít relativně šťastně a spokojeně jako spořádaná rodina mnoho dalších let, kdyby jen Řehořova proměna skončila ve chvíli, kdy nabyl psího těla. Ta by však teprve po několika týdnech propukla v plné míře. Řehoř by se s rostoucí rychlostí vzdaloval své lidské podstatě, přestával uvažovat a místo na myšlení by se čím dál tím víc spoléhal na psí instinkty, což je u psů naprosto běžné a zkušený chovatel dokáže snadno správným výcvikem zabránit psu, aby propadnuv své přirozenosti v lidské společnosti sám sebe ohrozil na životě. Samsovi ale nebyli zkušení kynologové, a proto neznalí strašlivých nebezpečenství, která na ubohého psa čekají na každém rohu velkoměsta, pustili by Řehoře samotného, aby se proběhl, vyvenčil a uspokojil své psí potřeby. A právě při této procházce zahodil by Řehoř, spatřiv masnu, poslední ze starých lidských zábran a pod náporem instinktu lovce, jemuž pes dokáže jen stěží odolat, by plně a konečně propadl svému psovství.
Avšak ku smůle všech pološílených hladových psů bývají otevřené volně přístupné masny obvykle vybaveny šlachovitými řezníky, kteří bývají nadále vybaveni sekáčky ostrými jako břitva a kteří mívají ve zvyku spatřivše toulavého psa státi se šílenými ne zpola, ale docela. Z tohoto konfliktu nebohý pes obvykle vychází v horizontální poloze. Psík, který zbit ocelovou holí nemilosrdného osudu tragicky zakončuje své bytí k smrti, pak teatrálně vypustiv z tlamy poslední útrpný štěk hyne.