Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Co bych chtěla mít? To je otázka, se kterou se potýkám celý svůj život. Na narozeniny, o Vánocích a Velikonocích či na Den dětí a sem tam si tuto otázku položím, když stojím v nějakém pro mě útulném obchůdku, rozhlížím se a čekám, až něco upoutá mou pozornost. Nemusíme však nutně chtít jen věci, na které si můžeme sáhnout, jsou tu i tužby abstraktní. Některé se vyplní a jiné ne. Mé názory a myšlenkové pochody se časem měnily stejně jako můj chtíč.
Narodila jsem se s vrozenou vadou a kdybych v dětství nešla na operaci, tak bych teď nejspíš nechodila a přestože se operace povedla, dodnes mívám s chodidly potíže.
Také stejně jako většina dnešní mládeže, i já trpím alergiemi, bolestmi hlavy, neustále mám kašel a rýmu a často působím dojem obřího magnetu na nejroztodivnější viry, které se s neskonalou radostí usidlují v mém krku a pořádají tam divoké večírky.
Proto, kdyby se mě někdo zeptal, co chci, odpověděla bych: "Pevné zdraví a žádné fyzické ani psychické potíže samozřejmě".
Zbožňuji planety, hvězdy, slunce, muzea a vědecké laboratoře! Ráda bych se stala někým významným, komu by tohle všechno patřilo! Proto toužím po vyšší inteligenci, schopnosti soustředit se a rychleji a lépe se učit čemukoli novému.
Chci mít velký dům s výhledem do zahrady, bazén a chlupatého psa, chci mít báječnou rodinu a spolehlivé přátele, štěstí a peníze, chci dlouhý život bez starostí, chci mít jistotu, že se dostanu na školu a že se jednou stanu tím, kým chci.
Tak takhle nějak mé "Chtít mít" vypadalo asi před dvěma lety. Jenže časy se mění a já pochopila, že jen chtít nestačí. Víc než naše myšlenky a přání jsou důležitější naše činy. Já už nechci být chytřejší ani hezčí, již netoužím po penězích a dárcích. Povznesla jsem se nad touhu po materiálních věcech. A lidské vlastnosti? Je jich přece tolik! Proč je přidávat, měnit či zlepšovat? Život je tu přeci od toho, abychom se sním porvali, zvítězili i prohráli, abychom ho žili! A jestliže si pro mě někdy v budoucnu přijde Smrt, a ona přijde, nebudu chtít křídla, abych jí uletěla, nebudu chtít nesmrtelnost ani nový život. Budu jen vědět, že nastal můj čas a odejdu s vědomím, že jsem se ani jednou nerozplakala sama nad sebou, že jsem ani jednou necouvla o krok zpátky, i když jsem neměla tolik peněz, kolik jsem si představovala. Protože budu vědět, že nejbohatší člověk je ten, který nic nechce.