Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V dnešní době jsou peníze nutnost, které se neříká NE. Jakmile se mi naskytne příležitost, snažím se jich mít co nejvíce. Bez nich nepořídím nic. A přitom to je jen věc, která neustále obíhá a nemá ve své podstatě žádnou cenu. Ale jen díky ní se lidstvo dokázalo domluvit. Je to pekelný vynález, který nám uštědřil nejednu válku, nejednu smrt a nejeden pláč. Ale představa, že mám třeba právě milion v kapse, mi dává do rukou obrovskou moc.

Takový milion znamená pro každého člověka trochu něco jiného. Jelikož se dnes v evropské ekonomice míra inflace neustále zvyšuje, bude taková částka pro Evropana žijícího v těch více prosperujících zemích znamenat již jen například investici do luxusní dovolené či zbrusu nové kuchyně. Pokud by mi někdo řekl, že ten milion musím vyplýtvat na sobě, zachovám se právě jako již výše uvedený průměrný Evropan. Přesuňme se ale do jiných končin...

I dnes se na světě, který je zahrnut penězi, přebytečným jídlem, zábavou a tak moc vyhledávaným pohodlím, najdou na některých místech lidé, kteří z toho všeho nemají nic. Vládní systémy, v nichž tito lidé žijí, jim kolikrát ani nedovolí minimum potřeb, které si lidská důstojnost vyžaduje. Podívejte se na štítky vašich triček a halenek. Čtete: Bangladéš, Čína, Indie? Právě to jsou ona místa. Lidé jsou zde krmeni dezinformacemi. Nemají žádný přehled o tom, co se děje mimo hranice jejich "laskavého" státu. Nikdo jim neřekne, za jak malou částku se tričko vyrobené jejich rukama prodalo. Pokud je jejich mzda tak malá, jak se říká, tak tady nemohou fungovat ani lidská práva, což znamená, že to jsou prakticky otroci, NAŠI OTROCI. Každý den nás šatí a vybavují masou dalších věcí a my jim dáváme minimum toho, co jim patří.

Budu teď trochu bláhová, ale já bych ten svůj milion dala právě jim. Chtěla bych jim darovat alespoň zlomek toho, co jim právem patří. Kéž by si za ty peníze pak mohli koupit i svobodu. Za milion bych chtěla spravedlnost!