Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedno z nejobvyklejších témat či částí všech rozepří, rozhovorů, názorových výměn a v neposlední řadě i úvah je hledání právě toho, co je normální. Mohli bychom říci, že hledáme určitou imaginární NORMU, která právě určuje, co je a co není běžné a normální.
Přestože po této NORMĚ pátráme stejně často jako po lásce, bohatství či pravdě, nemá žádné vyobrazení. Sochu slepé pravdy najdeme snad u každého soudu, o lásce se básní a zpívá pomalu všude a každý, pokud toho již nedosáhl, sní o bohatství. Takže všechny předešlé aspekty dokážeme vylíčit, popsat či aspoň vytesat z kamene. Ale pro tu naši NORMU, kde nic, tu nic. Já bych vzal do ruky kladivo a majzlík a ačkoliv to vůbec neumím, vytesal bych snad vůbec první sochu toho, co je normální, oné mnou hledané NORMY. Ale vůbec než bych začal, zeptal bych se sám sebe: "Je to normální co dělám?" "A jak bych to udělal, aby to vypadalo normálně?" A zde se již dostávám k jádru samotného sporu.
Snad pokaždé, když se zabýváme určitým problémem a padne otázka, zda je to normální, objeví se zhruba stejně společné tábory, které si navzájem oponují v tom co je a co není normální.
Mnohdy se zdá, že i v té nejprostší anketě neexistuje absolutní shoda všech dotázaných. Kdyby se nějaká taková našla, je spíš špatně udělaná. Takže je samozřejmě jisté, že se na všem všichni neshodneme, ale je nemožné, aby se všichni shodli aspoň na jedné malé malilinké věci.
Dejme tomu, že vezmeme litrovou sklenici a do ní nalijeme půl litru vody. Jedni by řekli, že je sklenice poloplná, ovšem těm druhým by se spíš zdála poloprázdná a byli by tu i třetí, kteří by byli vzteky bez sebe a vykřikovali: "Kdo se dotkl mé sklenice!"
Každý máme svůj vlastní nesourodý guláš názorů a dojmů. Někdy si ani sami před sebou nejsme jistí, co je vlastně normální a cítíme se tak schizofrenně rozpolceni.
Kdyby ovšem přišel nějaký hodně velký filozof a učenec a vydal soubor nařízení, norem, názorů, modelových situací a posouzení, kterým by se řídili úplně všichni, svět by se stal chladným a ponurým místem... Alespoň tedy pro psaní úvah na téma, co je normální.