Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"To prostě není normální!" Každý už jistě tohle někdy slyšel, ale v dnešní době se spíše nabízí otázka: "Co normální je?" Na ulici můžete potkat lidi s křiklavě barevnými vlasy, divokým tetováním nebo s výstředním oblečením. Nikdo se nad tím nepozastaví, tedy snad kromě některých seniorů. Před sto lety by něco takového bylo nepředstavitelné.

Normální věc je tedy taková věc, kterou většina společnosti považuje za správnou, vhodnou, nelišící se od ostatních. Každý jedinec má ale také své vlastní hranice, vlastní pohled na to, co je, nebo není normální. Obvykle se tyto dvě množiny ve většině věcí shodují. To pak jste normální člověk.

Lidstvo se prostě nikdy nedokáže rozhodnout, po čem vlastně touží. Společnost se snaží všechny udělat stejnými, zaškatulkovat je, ujistit se, že nikdo ze své škatulky nevyčuhuje, a ani nekouká, kudy by z ní utekl. Odstraňujeme tak strach z neznáma, zajišťujeme si tak určitý pocit bezpečí, protože víme, že většina lidí je na tom stejně jako my.

Na druhou stranu je zde potřeba jedince vymezit svou vlastní osobnost, odlišit se. Nikdo nechce být úplně stejný jako ten druhý. Samozřejmě v různé míře. Pokud se lišíte příliš, už normální nejste. Tedy podle společnosti. A není to vždycky vaše chyba. Pokud vás srazí auto, a vy proto přijdete o nohu, tak už normální nebudete. Normální člověk má přece dvě nohy. Normální to ale není ani pro vás, jenže co můžete dělat...

V historii tomu bylo úplně stejně, ale tehdejší společnost byla mnohem více svázána pravidly. Pokud jste se lišili příliš, mohli jste snadno skončit mrtví. Dnes vás ve většině případů čekají jen udivené nesouhlasné pohledy těch normálních. Případně pobyt ve vězení, ale pravděpodobně se vás nikdo nebude snažit upálit pro čarodějnictví. I když možná někde ještě stále ano.

Normálnost se liší také podle národnosti, ale i tresty za nenormálnost. Co je normální v Evropě, nebude normální v Asii. Rozdíl bude i mezi jednotlivými státy, nicméně ne tak zásadní. V islámských státech je pro ženy normální mít zahalené celé tělo šátkem, u nás nikoliv. A raději nechci vědět, co by hrozilo muslimce, která by si takový šátek nevzala.

Existuje tedy mnoho pohledů na to, co je normální, ale i na to, co není. Je třeba dodržovat pravidla, vytvořená normálními lidmi, abychom mohli vystudovat normální školu a mohli mít normální práci. Budeme nosit normální oblečení a mít normální zájmy. Pak z nás budou normální lidé, které společnost přijme. Budeme šťastní. Nebo ne?