Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když jsem přemýšlela nad tématem této práce, napadlo mě neustále omývané a také často diskutované téma týkající se potratu, interrupce, kyretáží, hysterotomie nebo vakuumexhausce. Všechna tato slova spojuje výsledek jejich provedení. Tím je přerušení těhotenství. Když se v novinách dočteme o nějakém potratu, je to vždy stejné. Nějaká žena byla z jakýchkoli důvodů donucena přerušit těhotenství. Z lidí se pak vytvoří dva tábory. Jedni ji začnou odsuzovat - ať již z náboženských či pro ně etických důvodů - druzí ji nepolitují, ale duševně ji podpoří a budou držet palce, ať na ní tento zákrok nenese trvalé následky, které ale stejně budou následovat.

K potratům dochází na základě žádosti ženy buď ze zdravotních důvodů, věku, finanční situace, tlaku rodiny nebo partnera. Někdy je důvodem k interrupci i zjištěné poškození plodu. Myslím si, že právo na rozhodnutí o tom, jestli tento zákrok je řešením dané situace, by měla mít pouze žena sama, a ne nějaký politik. Ale třeba poslanec Jiří Karas potraty odsuzuje tak, že kdyby mohl a měl právo rozhodnout o všech nenarozených dětech, nedošlo by ani k jedinému potratu. A chtěl by prosadit zákon, kdy by lékař, který potrat provede, měl dostat trest ve výši 5-ti letého odnětí svobody a pro člověka, který by ženu k potratu přiměl, by čekala odměna pobytu 1 roku ve vězení. Pouze při "pro ženu nebezpečném těhotenství" by byla eventuálním řešením interrupce. Ale co třeba holka, které je 16, celý život má před sebou, chce jít na vysokou, ale náhodou zjistí, že je těhotná? Někdo řekne, je blbá a zpackala si život sama. Ale pokud dítě porodí, nebude schopna poskytnut mu to, co 30-ti letá žena. Dítě by snad nemělo vychovávat dítě, ne?

Samotný potrat je i pro dospělou ženu psychicky velmi náročný a mnohé se z něj po zbytek života nedokáží vzpamatovat a buď se pokouší o sebevraždu, protože život již pro ně nemá cenu, nebo začnou pít alkohol, kouřit a často končí v psychiatrických léčebnách. Nemůžou další, již chtěné děti donosit, nebo již vůbec neotěhotní. A existují také další možnosti, jak se s nechtěným těhotenstvím vypořádat. Jednou z ní je anonymní porod a okamžité dání dítěte k adopci. Tak vznikne šance založit rodinu i pro bezdětné páry.

Samozřejmě že velmi důležitá je také prevence. V dnešní době už tyto otázky nejsou takové tabu a také počty potratů se od roku 1990 snižují. V roce 1990 podstoupilo potrat zhruba 100.000 žen a v roce 1997 již jen 43.000 žen. Jako poslední fakt bych jen chtěla říct, že podle ČSÚ bylo od roku 1960 v Československu resp. v České republice potraceno až 3.000.000 nenarozených dětí.

Takže znovu vyvstává otázka: "Co je pro ženu nejlepším řešením?"