Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Neznám nikoho, kdo se neděsí maturity. Dříve nebo později to na každého dolehne. "A teď si tě vychutnám," myslí si zkoušející profesor s lehkých úšklebkem na tváři, zatímco já se trápím s výpočtem algoritmu druhé mocniny z dvou milionů pěti set šedesáti osmi tisíc. Zrovna dvakrát mi to nevychází, a proto jsem pak vždycky ráda, že se probudím. A to i za cenu toho, že se musím vydat do toho morbidně šedivého kvádru, který přes všechny prosby ještě nespadl.

Čím víc se ale maturitní strašák blíží, tím více vyvstávají studentům důležité otázky a tím víc si jich uvědomuje, že gymnázium sehrává roli důležitého mezníku v jejich životech. Mezníku mezi dětskými hrami a složitým problémy dospělých.

Tak třeba už v septimě se po vás chce, abyste měli rámcovou představu o tom, jakým směrem se váš život bude ubírat. Za sebe můžu říct, že takové rozhodnutí bylo vždycky dost daleko na to, abych se jím zabývala. Takové lidi pak dost šokuje věta: "Do pátku si rozmyslete semináře a přineste mi závaznou přihlášku." Závaznou přihlášku. Všechno v životě se najednou stává závazným. Vůbec, ale vůbec se mi to slovo nelíbí.

Osm let je dlouhá doba. Přinejmenším dost dlouhá na to, abyste lidi, se kterými se denně stýkáte, velmi dobře poznali. Nebo alespoň máte dost slušnou příležitost je poznat. Víte, kdy má kdo narozeniny, jakou barvu má rád, co se mu líbí a co nesnáší. To nejsou informace nabiflované z učebnic, tyto jsou mnohem cennější. A to už proto, že dotyčná osoba vám věří natolik, že vám dovolí je znát. A to je čest.

Děsí mě představa, že tito lidé jednou zmizí z mého každodenního života. Na druhou stranu ale vím, že si je budu pamatovat. Ne časování semideponentních sloves, ne strukturní vzorec acetylkoenzymu A, ale Magdu s jejím U2 a Milanem Barošem, Niku a její lásku k francouzštině a chemii, Elišku, Martu, Katku, Dalku...prostě všechny, kteří kolem sebe den co den roznášeli tolik nakažlivý optimismus.

Nejsem si jistá, jestli se mi to daří, ale snažím se nebýt skeptická a na všem hledat pozitiva. Vždy, když něco končí, něco nového začíná. Umění je všechno si užít a naplno vychutnat každou minutu. Gympl mi mimo docela slušného rozhledu dal spoustu přátel a životních zkušeností. A už jen za to jsem mu vděčná!