Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

1. Škola základ života
2. Vzpomínky
3. Školní docházka
4. Co mi škola vzala?
5. Co mi škola dala?
6. Závěr

"Škola, základ života." Tuto větu Jana Amose Komenského slýchám již do předškolního věku. Od rodičů, prarodičů, učitelů nebo z médií. Věta, jíž jsem mnohdy nenáviděl. Věta, která toho tolik znamená.

Když zabloudím hlouběji do vzpomínek, jak jsem byl nedočkavý, až půjdu poprvé do školy. Poprvé s novou aktovkou na zádech, vybaveným pouzdrem a obrázkovými deskami na sešity. Zkrátka byla to událost, na níž se nezapomíná. Motivovaly nás razítka a hromady jedniček. Snad každého z nás ve vyšších ročnících však toto bouřlivé těšení opouštělo a chození do školy se stalo mnohdy ne radostí, ale jen pouhou nucenou povinností.

Samozřejmě, mnohdy jsem se musel zamyslet, když se mi zrovna do školy jít nechtělo, že bez školní docházky by to zkrátka nešlo. Jak by to ve společnosti vypadalo, kdyby se nikdo nevzdělával? Jak by to vypadalo, kdyby si každý dělal jen to, co chtěl, neuměl by číst, psát a počítat? Po položení takových otázek je odpověď úplně jasná. Bez školní docházky to není možné.

Jestli mi škola něco vzala? Jistě, namítnu. Čas strávený ve školní lavici, který bych jistě dokázal využít úplně jinak. Jak? Seděl bych více u počítače, hrál všelijaké hry. Chodil bych ven a snažil se prozkoumat všechna místa a zákoutí na zahradě, po vesnici, kde bydlím, a v přírodě kolem.

Co mi vlastně škola dala? Je toho hodně. Vzdělání, které potřebuji k dalšímu studiu na střední a poté na vysoké škole. Mnohdy rady zkušených učitelů, jež se mi jistě v životě budou hodit. Dala mi také kamarády, s nimiž jsme si užili mnoho legrace. Kamarády, na které se mohu kdykoliv obrátit o pomoc či radu a také kamaráda, jemuž se mohu s čímkoliv svěřit.

V každém případě je nejen pro mě škola důležitá do dalšího života, který si zařídí každý z nás tak, jak by chtěl.