Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Co člověk, to názor, nebo spíš co student, to názor. Myslím si, že každý očekává něco jiného, ale napadá mě pár myšlenek, které bych díky této úvaze rozvedla.
Na první místo stavím osvojení spisovné češtiny. Naše vyjadřování je velmi důležité a jistě by to mělo být vizitkou. Neodsuzuji seznámení se s různým nářečím, ale očekávám osvobození od slov nespisovných. Český jazyk by měl sloužit k tomu, abychom se naučili správnému vyjadřování a uměli používat slova adekvátně k situaci a prostředí.
Za důležité považuji i opakování problematických pravopisných jevů ("špeků"). Většině studentů, mezi něž patřím i já, dělají výjimky problémy, proto bychom se na ně měli častěji zaměřit.
Profesor by také měl umět zaujmout studenty podáním obsahu děl a následným doporučením takové knihy, kterou by se zaujetím četli, s lítostí ji před povinným spaním odkládali na noční stolek, a hlavně kterou by upřednostnili před ne vždy vydařeným americkým filmovým zpracováním.
Mezi má další očekávání, která však považuji poslední dobou za naplněná, patří kvantum všech informací, rozvádění zajímavé problematiky, učební látky, besedování nad daným tématem v takové kvalitě, že se prezentace dá se zaujetím poslouchat a že vyučovací hodina studentům s lítostí připadne krátká a litují toho, že profesora a jeho příval vyčerpávajících poznatků nemohou poslouchat déle.
Nezbytný pro výuku mateřského jazyka a pro dobrou konverzaci musí být samozřejmě i přátelský vztah profesora a studenta. Asi si říkáte, co si představuji pod termínem "přátelský vztah". Chci tím říct, že by student měl mít profesora rád, neměl by pochybovat o tom, že jej profesor vyslechne a dokáže akceptovat jeho názor. Po rozhovoru s některými studenty z 6.S a 4.A jsem pochopila, že profesor je pro zápal do studia opravdu důležitý, což mě ve vlastním názoru jen utvrdilo.
V dnešním světě, kdy už se téměř upustilo od dopisů a kdy hlavními pomocníky v komunikaci na dálku jsou SMS či e-maily, bychom se měli zaměřit i na jejich psaní. Jako studentům gymnázia by nám nemělo dělat psaní těchto zpráv problémy, avšak i to se stává. Měli bychom si dávat pozor na problémy s pravopisem, aby se našemu adresátovi, který je třeba v českém jazyce ostřílený, neježily vlasy.
Poslední myšlenka, nad kterou jsem nucena se pozastavit, je vytvoření si pozitivního vztahu k mateřském jazyku. Profesor by nám měl pomoci upřednostnit právě naši rodnou řeč před ostatními světovými jazyky. Abychom nalezli hrdost k jazyku, kterým mluvíme. Zapomněli na automatické přejímání cizích slov nebo jejich zdařilých zkomolenin a braní jich za vlastní, do čehož nás dnešní doba tolik tlačí. Osobně si myslím, že je to pro budoucnost českého jazyka velmi důležité. Já sama při studiu tří cizích jazyků cítím tlak z přejímání. A tak se mi i stává, když se bavím s někým, kdo je o dvě generace starší, že si občas neporozumíme. Řekla bych, že je to alespoň k zamyšlení...

Lidé, především ti, kteří se nám prezentují jako zkušenější, zastávají názor, že student gymnázia je (nebo by měl být) předurčen k tomu, aby sám projevoval více zájmu o daný předmět. Například tím že si místo nejrůznějších aktivit dá raději dostaveníčko s naučnou literaturou. Netvrdím, že bychom my sami neměli mít více zájmu, ale někdy se to všechno naskládá a to pak je student rád, když si může odpočinout na jiné frontě než je škola a studium.
Naposled si myslím, že každý student od výuky (a nejen českého jazyka) očekává dobrou přípravu ke složení maturitní zkoušky.