Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dávno jsou pryč časy, kdy lidé na slovo "televize" nereagovali. Jsou pryč časy, kdy nikdo nevěděl, jak vlastně ta "bedna" s obrázky vypadá. A dnes? Dnes nenajdeme snad nikoho, kdo by nevěděl...
Televize se stala fenoménem, ale i prokletím. Určitě si všichni všimneme, jak se u obrazovek pohodlní. Někteří u nich vydrží 24 hodin denně a nemusí promluvit jediné slovo, přitom si ani nevšimnou, jak moc se ostatním oddalují. Kdyby mě na to několik známých neupozorňovalo, ani já bych to nepostřehla. Vždyť ono stačí mít něco na práci u počítače a ani se nenadějete a jste u něho půl dne; nemusíte pít, jíst a ani s nikým komunikovat. Čučíte do bedny, čas letí a přátelé se vás budou dožadovat jednou, dvakrát, a pak je to přestane bavit a vám zbyde jen ta bedna.
Častějším a častějším pozorováním televize nebo monitoru počítače postupně chtě nechtě ztrácíme schopnosti komunikace.
Snad je to tím, že je jednodušší stisknout tlačítko "play", než sdělit novoty všedního dne - vždyť jsou přece zprávy a ty to řeknou lépe. Začínáme si snad myslet, že uměle vytvořené dialogy umělých životů nějak pomohou ve skutečném životě? Nebo nám dávají večery, dny, hodiny, měsíce či roky strávené u televize něco víc? Něco, co opravdový člověk, opravdová situace dát nemohou? Obávám se, že sami nevíme. Sami v těchto myšlenkách tápeme, aniž bychom nacházeli třeba to nejbanálnější vysvětlení.
Nechápeme, co pro nás televize znamená, nedomýšlíme důsledky denního dívání se na ni. Přitom je to zatím tak prosté! Jen se chvíli dívejme kolem sebe!
Jen stěží si představuji situaci za pár desítek let. Až se budou lidé valit po chodnících se svými minimálně 120 kg a naslouchátky. Hluší k přátelství a prosbám okolí. Jediné co si zaslouží pozornost, bude televize, případně monitor.
Teď ale pryč od chmurných představ!
Je pravda, že toto tvrzení tvoří jen jednu stranu mince. Televize má i spoustu kladných vlastností. Často se stává dobrým přítel v situacích, kdy se člověk ocitne sám. Pro mne je také občas dobrým "odreágovadlem". Zapnu ji, naladím pěkný film a je to.
Začínám pozorovat, že klady nedokážu popsat ani z poloviny tak rozsáhle jako zápory. Myslím, že proto bude lepší, když už uvažování nechám, nechci ani domyslet, co by ze mne mohlo ještě vypadnout.
Závěrem chci ještě říct, že si nemyslím, že televizní postavy dávají něco víc než opravdoví přátelé. A stále tu jsou významné plusy, které k televizi patří. Važme si tedy i jich. A co pro mě televize vlastně znamená?
Chvílemi nic, chvílemi hodně...