Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Evropa je kontinent velice malý a je kolébkou celé světové populace, kultury, vzdělanosti a vývoje společnosti. Evropa je plná spousty malých zemí a každá ta malá země je něčím zvláštní, výjimečná, je rozdílná od ostatních, a proto nalézáme tolik různých kultur, tradic a osobností lidí na tak malém kousku Země.
Je důležité si ale uvědomit, že tento kontinent, i když plný tak rozdílných jedinců, různých tradic a zvyklostí, utváří stále pomyslný celek, hlavně na základě historie. Když se zamyslíme, evropští lidé toho spoustu prožili společného. Nejednalo se o velkou událost pro jeden či dva státy, ale ovlivnilo to celé dění v Evropě. Všichni zde jsme sousedé a příbuzní. Ať se podíváme sebevíc hlouběji do minulosti, vždy takovou "evropskou událost" najdeme: například Stoletá válka - neválčila jen Anglie s Francií, nýbrž se podíleli i spojenci z celé Evropy, dokonce i náš král Jan Lucemburský a položil zde vlastní život. Vzpomeneme-li si také na 2. světovou válku a situaci v Evropě, také si můžeme uvědomit, že v takových chvílích se napadená Evropa (bohužel ale jedním z evropských států) jaksi stmelila a skutečně utvořila opět jeden celek. V minulosti se měnily hranice států, státy tvořily spolkové země, federace, různá společenství, ale stále jsme patřili do celku zvaném Evropa.
Evropa zažila nesmírné množství bojů, bitev, svárů, nepokojů, špatných i dobrých vlád panovníků, spoustu vražd, manželství a uzavření míru, i spousty okamžiků, při kterých si mohla uvědomit, že je matkou nám všem, při kterých se lidé na chvíli zastavili a sjednotili se. Okamžik, který na mě velice zapůsobil, se odehrál před necelým rokem, kdy zemřel papež Jan Pavel II. Netruchlili jen křesťané. Truchlila spousta lidí, i ateistů. Neboť uznávali tohoto člověka, který udělal opravdu mnohé, který byl vlivný, ale který nerozhodoval přímo o tom, co by se mělo stát a jak máme žít. Dával lidem naději a staral se o duše lidí. Zároveň se snažil stmelit svět. A cítila jsem při sledovaní jeho pohřbu, že Evropa v ten okamžik opravdu byla jednotná.
Evropa by se nikdy neměla stát kontinentem, na kterém by byli všichni stejní. Právě jedinečnost a individualita každého státu tvoří ducha Evropy. Měli bychom držet pohromadě, ale nesnažit se stát se tím, čím je stát jiný. Uznávám Evropskou unii, která se snaží o stmelování, jednotu. Ovšem myslím si, že někdy zasahuje do kultury a dědictví zemí, například sjednocování měny. Nerada se budu loučit s naší korunou, neboť patří do naší vlastní historie, ukazuje nám, na co máme být pyšní. Ano, máme být jednotní, ale nemá to srážet naše vlastní já. Jsme Evropané, ale také Slované a Češi a my máme být hrdí a ostatní to mají uznávat.
Neustále hrozí nebezpečí touhy po moci, důkazem jsou i události z minulosti. Evropa byla častokrát rozdělena na dva tábory. Válčily proti sobě politicky, puškami, bombami nebo jen ostrými nadávkami. Stále se najdou nějaké sekty, náboženství, fanatičtí muslimové nebo jen ekologická hnutí, která dokáží tolik nabourat situaci a společenství nejen v Evropě, že hrozí zničení všeho toho, co jsme vybudovali. Je to velké nebezpečí a já doufám, že se nikdy už lidé nebudou zabíjet a stavět se proti sobě jen pro moc, peníze a přesvědčení, že se nejedná tak, jak by chtěli. Je mnohem důležitější a bohužel také složitější najít mírová řešení, tedy taková, při kterých neumírají nevinní i celý duch Evropy, při kterých se neničí všechny naše stavby, kultura a dědictví po našich předcích. A důležité je nezapomenout na takové události z historie a umět se jim vyvarovat. Naopak rozvíjet ty, které přinesly pokrok v našem světě.
A co je ještě důležité? Vést správným směrem naše děti a chovat se tak, abychom pro ně budoucí domov udělali lepší než je nyní. Hledat nové možnosti, výtvory, řešení...proto dělejme svět lepším.