Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už jste se někdy zamysleli nad tím, jak hloupá jsou některá naše česká rčení? Když si to tak vezmete, vůbec nedávají smysl. Například právě rčení: "Co tě nezabije, to tě posílí." Z fyzikálního hlediska je to úplně nemožné, protože když vás někdo bude mlátit tak, že skoro umřete, pochybuji, že budete naprosto v pořádku, natož že budete silnější. Jestli se pak myslí čistě psychika daného člověka, záleží na jedinci, ale ne každý se přes to dokáže přenést. V momentě, kdy riskujeme a dokonce nám jde o život, může opravdu dojít ke zvratu a při vybruslení z problému se nám naše vnitřní já opravdu zlepší.

Pravda je nejspíš někde mezi a my v tom máme vidět, co chceme. Někdo má problémy v práci, tak si tohle říká jen ze strachu. Někdo je šikanován, proto v tom vidí naději na zlepšení. Proč ale hledáme útěchu ve slovech? Každý potřebuje vidět světlo na konci tunelu, ale jak je možné, že jen jedna jednoduchá fráze nám zlepší náladu? Je docela ironií, že zrovna slova někdy mohou řezat jako nože a jsou tou nejsilnější zbraní, jindy nás však dokážou uklidnit, polichotit nám nebo nás donutí usmát se, a to je ta nejkrásnější věc na světě. Jeden jediný úsměv nám dokáže změnit celý den. Když se usmějeme na někoho, kdo nás chce vidět brečet, tak ho do kolen dostaneme naopak my.
Co nás tedy dělá tak silnými? Ten úsměv? Nebo ta slova? Slova, protože bez nich bychom se nesmáli a jestli jsou tou nejsilnější negativní věcí, dokážou být i tou nejvíce pozitivní. A jsou-li pozitivní, můžeme s nimi mít všechnu sílu světa a nic nás nezastaví. Budeme nepřemožitelní díky něčemu, co ani není hmotné. I když budeme na pokraji zhroucení, slova nás dokáží zachránit, a i kdyby ne, dají nám aspoň tu naději...