Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mnohokrát se mi stalo, že jsem něčí slova nepochopil přesně tak, jak je chtěl sdělit. Mohlo to být v televizi při sledování zpráv, při čtení novin, popřípadě i při čtení některé z mých oblíbených filozofických knížek. Častokrát jsem se snažil o dané věci zapřemýšlet a občas jsem došel i k zajímavým zjištěním, které mi mnohé dokázaly rozjasnit. K oněm zjištěním jsem však nedošel díky tomu, co by daný člověk řekl, nýbrž proto, že jsem si jeho slova řekl vlastním způsobem - tak, abych tomu porozuměl.

S tím mi tedy vyvstává otázka, zda daný člověk opravdu chtěl říci to, k čemu jsem došel já, nebo cosi jiného. Existují mnohé odborné výklady textů, které se tváří "všeználkovsky" a především nezaujatě. Docela se nad nimi i občas pousměji, protože si navzájem odporují. Jeden řekl to a druhý zase ono. Této pasáži se okrajově zpočátku věnuje i Platón v Obraně Sókratově. Tedy prostřednictvím zápisu popisuje slova svého mistra a učitele. Předmětem spekulace ale je, zda i on se držel přesně toho, co říkal, nebo si jeho slova vyjasnil dle svého. Stejně je to i s překladem. Mnohé věci se ztrácí v překladu a je pro mne tedy obtížné zjistit, co tím chtěl člověk vlastně říci. Co víc, překladu může být tolik - obzvláště u básní -, že si nedokážu vybrat a zůstávám tak v nejistotě nad tím, kde se skrývá jádro věci - jádro oněch slov.

Tyto problémy se nevyskytují ale pouze v knihách. Vůbec ne. V televizi mnohokrát slyšíme přeřeknutí a dokonce i přeřeknutí v podobě několika vět, jež vyvolávají skandálnost a tváří se hůře, než vůbec byly řečeny. Taková vyjádření pak mohou být velice těžce snesitelná pro toho, kdo je řekl, neboť musí uvádět věci na pravou míru - pakliže k tomu sebere odvahu a odhodlá se.

A přesto - nemluvíme snad všichni stejnou řečí? Tedy lidskou v podobě jazyků? Nerozumíme si snad? Nevíme, co kdo říká? Bohužel tomu tak je. Dokážeme slyšet, ale každý slyšíme to, co chceme slyšet. To si alespoň myslím já.

Někdy je podle mého názoru obtížnější naučit se naslouchat, než mluvit. Až se totiž naučíme naslouchat druhému, pak se snad lépe vyhneme nedorozumění v podobě, kdy naopak řekneme my něco nevhodného, co jsme mínili zcela jinak.