Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednoho dne, když už jsem složil hlavu na svůj polštář a chystal se ke spánku, jsem přemýšlel nad tím - stejně jako mnohokrát předtím -, co bych chtěl všechno mít. Tato myšlenka mi nedala spát, a proto jsem si dovolil trochu času na urovnání všech mých tužeb, než oficiálně půjdu na kutě.

Samozřejmě je hodně věcí, které bych si přál. Přál bych si světový mír, čistější ovzduší a prosperitu pro všechny. Přál bych si levné potraviny pro každého, nulovou nezaměstnanost a politiky, kteří bojují za práva občanů. Přál bych si, aby planeta byla zelenější, zvířata nebyla týrána a voda byla čistá.
Je toto ale vůbec možné?

Stroze se uzemním zpátky z této idealistické utopie do mé postele rychlým NE. Člověk se bude rvát za svoje pohodlí, i kdyby ho to mělo stát život. Opravdu obdivuji lidi, kteří dokážou svůj komfort odhodit stranou a bojovat za správnou věc. Já však toto nejsem schopen udělat. Nejsem schopen odhodit svoji teplou deku a vydat se do tmy za cílem, který tam nemusí ani být.

Kvapně upouštím svou pozornost od mých slabších stránek a přesouvám se k příjemným ideám plných těch nejsobečtějších fantazií.
Tyto fantazie však strmě zavrhuji. Dle mého názoru by žádnému člověku neprospěla neomezená moc, nekonečné balíky peněz ani poskoci, kteří by ho nekonečně rozmazlovali. A mně by to neprospělo už vůbec...

Proto mé mozkové buňky začínají tvořit zlatou střední cestu. Se srovnanou hlavou si pomalu stavím svůj sen. Přede mnou se znovu objeví ten domek a auto, které jsem viděl již mnohokrát. Avšak tentokrát se ponořím hlouběji. V dáli vidím osobu, jež na mě mává, nábytek se rodí přímo přede mnou, trávník se vynořuje z černé země a já stojím uprostřed tohoto mistrovského díla, ale jakkoliv se snažím, prašná štěrková cestička mne nepustí dál a dává mi jasně najevo, že mohu jenom přihlížet. Prozatím.

Z mého blouznění mě probudí dupání na schodech a já se opět ocitám v hmotném světě a uvažuji: "Je toto možné?"
Po lehké chvilce přemýšlení jsem rozhodnut: ANO.

A tak jsem došel k závěru a spokojeně se odebral ke spánku. Popřemýšlel jsem o tom, co opravdu chci a také co je dosažitelné a co naopak ne. Taky jsem se dozvěděl něco o sobě a zakončil to trochou filozofie na konec.
Podle mě to bylo velmi příjemných pár minut. Stačí už jen doufat, že příjemností přijde ještě mnoho...