Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ctižádost patří do psychických vlastností člověka, a proto si myslím, že každý člověk ji má. Jen je rozdíl v tom, jak moc je kdo ctižádostivý a jaké jsou jeho postoje. Většina lidí touží po uznání a respektu druhých, věří, že když teď něco prospěšného udělají, budou se v budoucnosti mít lépe. To "něco" většinou není příjemné, ale každý si může vybrat. Jednoduchým příkladem je naše rozhodnutí, zda půjdeme raději ven, nebo se budeme učit, abychom měli lepší známky. Vybereme si to, co nás baví teď, nebo uděláme něco proto, abychom se měli lépe v budoucnosti?

Já osobně považuji ctižádost za podstatný motiv lidského jednání. Z mého pohledu máme ve škole všechno dané. Víme, co musíme udělat pro to, čeho bychom měli dosáhnout, ale je jen na nás, zdali to zvládneme, jak nejlépe můžeme.

Člověk si stanovuje určité cíle. Díky nim ví, čeho chce dosáhnout a jakým způsobem bude postupovat, aby je uspokojil. Je velmi dobré si před velký cíl stanovit nějaké menší, dílčí cíle, jež nás vedou ke konci. Když se nám je po té často strastiplné cestě podaří dosáhnout, jsme spokojeni. Lidé by neměli vše vzdávat po prvním neúspěchu, měli by si z něj vzít ponaučení a pokračovat dál. Dobrou metodou, jak od svých přání neustoupit, je napsat si je na papír do seznamu a ta splněná škrtat. Vidíme tak svoji úspěšnost.

Ctižádost můžeme rozdělit na zdravou a chorobnou. Podle mě je zdravá ctižádost nesobecká, člověk nemyslí jen na sebe, ale i na ostatní lidi. Nijak jim neubližuje a i přestože dělá ústupky, je si vědom vytčeného cíle. Pod pojmem chorobná ctižádost si představuji bezohledné a sobecké chování a po dosažení cíle další potřebu mít stále větší moc a slávu.

Ctižádost je jako žízeň, vede k tomu, aby se člověk napil a nezahynul. Pít mohu tak, že zachráním sebe a "zahynou jiní" anebo tak, že piji, abych "jen uhasil žízeň" a přitom nechal vodu i ostatním.

Napadlo mě několik osob, k nimž bych mohla přiřadit chorobnou ctižádost, například několik našich politiků. Lidí se zdravou ctižádostí znám víc, mají pevnou vůli, i přes své tělesné postižení se nevzdali a stále dělají to, co je baví. Vhodným příkladem může být můj strýc, jehož obdivuji. Na vysoké škole měl úraz a zůstal více než půl roku ochrnutý. Jeho silná vůle jej dovedla k úspěchu a jako nejlepší z ročníku dokončil vysokou školu. Přes svůj handicap vše zvládl a stal se vysokoškolským učitelem.

Asi každý by si přál být úspěšný. Ne vždy toho dosáhneme, a proto je důležité se nevzdávat a brát si příklad z lidí, které můžeme mít za vzor.