Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tuhle situaci zná snad skoro každý. Zažijete něco úžasného, nebo naopak příšerného, stane se vám či někomu ve vašem okolí hrozný trapas - prostě jste byli svědky nebo účastníky události, která se musí ihned poslat dál.

Jen si představte těch několik párů očí, které vás při vyprávění napjatě sledují, pusy otevřené, uši nastražené tak, aby jim ani jedno jediné slovíčko neuniklo. Přímo vám visí na rtech, ten pocit zbožňujete, protože - málo platné - člověk je odnepaměti tvor ješitný a zájem ostatních lidí mu dělá víc než dobře.

Myslím, že ne každý má ale štěstí na pikantní, veselé nebo skandální zážitky. Někoho přitahují jako magnet, a tak má do zásoby spoustu směšných, případně hrůzostrašných historek, ale co mají dělat ostatní, když také chtějí přispět svojí troškou do mlýna?
A tak si čas od času lidé nějaké ty příhody lehce přibarví, sem tam přeonačí...

Mám dojem, že mnoho různých plátků postupuje podle stejného vzorce, i když se už pohybují v trochu jiné rovině. Hlavní prioritou je snaha zaujmout čtenáře a následně vydělat na jeho zvědavosti a stát se tak nejoblíbenějším a nejprodávanějším periodikem.
Redaktoři už dávno pochopili, že s nudným titulkem by se daleko nedostali, a proto nasazují zbraně mocného kalibru - velká tučná písmena, silná slova, krátké úderné věty, mnoho vykřičníků, barevné fotografie a hlavně dvojsmyslné (a tudíž nenapadnutelné) výrazy.

Žalobami poučení žurnalisté mazaně využívají obraty jako "prý", "prozradil zdroj ze zpěvaččina okolí" nebo "v šoubyznysu se proslýchá, že...", což má za následek dvě věci - celebrita nemůže říci na svou obranu ani popel a čtenář bažící po senzačních informacích rád naservírovanému skandálu uvěří a časopis či noviny si s chutí koupí. Koho by pak bavilo psát jen nudné zkazky týkající se politiky a ekonomiky?

Proto mám dojem, že bulvární cestou se pomalu, ale jistě dává i pár "seriózních" novin - zkrátka investigativní žurnalistika vede na celé čáře a hlavně vydělává pisálkům.
Řekla bych, že podobné články jsou určeny především pro ten typ lidí, o kterém jsem už mluvila, tedy pro jedince, jež baví žít cizí slavné životy, protože ty jejich se jim zdají tak trochu nudné a nezajímavé. Pohoršují se nebo smějí nad kdejakým společenským faux pas, případně valí oči nad tolik oblíbenými grafy, tabulkami, anketami a procentuálními výpočty a přitom někde v jejich podvědomí hlodá malý nenápadný červík závisti. Toho vydavatelé s chutí využívají a předhazují nám jako hladové zvěři ještě šťavnatější, ještě senzačnější, ještě lepší historky, a tak se pomalu zprávy jako narození třírukého dítěte v Uzbekistánu nebo rvačka na červeném koberci na festivalu v Cannes stávají pomalu závažnější a dramatičtější než situace na burze nebo ve vládě.

Stačí mi tedy jenom doufat, že se v budoucnu například články o náhlé přírodní katastrofě nebo teroristickém útoku neocitnou kdesi v poslední novinové příloze "Krátce ze světa".

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/uvahy/cynizmus-senzacie-rekordy-a-bulvarne-spravy-prejav-sucasnej-publicistiky.html