Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

My teenageři žijeme elektronikou. Každý, kdo není úplně mimo, má dotykový mobil, počítač, tablet a je neustále připojený k WiFi. Samozřejmě se to netýká každého, ale valná většina by vám o tom mohla vyprávět. Nebo spíš by vás o tom informovala na Facebooku nebo v SMS. Pro většinu lidí v mém věku už zkrátka mluvení vyšlo z módy.

Krásným příkladem je podle mého názoru moje kamarádka Marta. Pomalu se blíží její patnáctiny a k nim má slíbený iPhone. Je sice hrdým vlastníkem Samsungu S4, skoro deseticentimetrového mobilu, ale rozhodla se pro lepší. Po škole s námi občas zajde třeba do kavárny, tady si ale pouze nasadí na jedno ucho sluchátko, na displeji jí naběhnou příběhy, které čte každý den, a zbytek odpoledne už jenom posílá fotky. Vždycky je okomentuje roztomilými slovy, jako třeba "s kamarádkami v kavárně" nebo "je to tu super". Přijde mi úsměvné, že s námi v kavárně v podstatě vůbec není. Sedí sice vedle nás, ale na kafe si zašla spíše se svým mobilem...

Věc, která se v poslední době také hodně ujala, je Snapchat. Lidé si přes něj posílají právě vytvořené fotky, ke kterým mohou přidávat i krátký text. Příjemcovi se fotka zobrazí jen na deset vteřin, takže můžete posílat i sebevětší nesmysly. Typickým příkladem závisláka na Snapchatu je můj kamarád Martin. Hned několikrát denně vás informuje, co právě dělá. Váš mobil je potom zamořený zprávami jako "nuda při chemii", u které je vždycky fotka lavice, nebo oblíbený obrázek půlky obličeje s textem "jdu ven" a "přišel jsem domů". Nějak se mi stále nedaří pochopit, proč má někdo potřebu všechny informovat o svém životě.
Jako vtipná i nepochopená tečka poslouží jedna malá slečna. Lehla si na gauč v tričku s velkým výstřihem, zvedla mobil vysoko nad hlavu, pořídila slušivou fotku a okomentovala ji slovy: "Leze mi prso." Poslala ji všem svým přátelům včetně mě, a kdyby měl někdo pochybnosti s vykukujícím objektem, pro jistotu ho červeně zakroužkovala.

Dnešní doba je pro nás mladistvé zkrátka vtipná, příšerná i nepochopená. Mobilům a tabletům nelze utéct. Někteří podlehli - jako moji výše jmenovaní přátelé - a někteří, jako já, se s tím musí prostě smířit a bojovat dál. Přemýšlím, jestli to někdy přestane. Jestli, až se příště na něco svých kamarádů zeptám, přijde nějaká odpověď. Jestli se někdy budu moci přestat schovávat před fotoaparáty, které míří ze všech stran a chtějí můj portrét poslat na Snapchat. Být teenager v dnešní době, ještě ke všemu nezávislý na elektronice, je pěkná dřina. Ale budu to brát optimisticky a vážit si i té hrstky přátel, která se mnou ještě ústně komunikuje. Která si se mnou v kavárně normálně povídá, poslouchá moje historky a směje se. A pak na nás možná ten elektronický tlak dolehne. Vytáhneme mobily, vyfotíme se na Snapchat a všem ho pošleme.