Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dobra bez zla by nebylo, a zlo bez dobra také ne. Žijeme ve světě, kde máme dvě strany úplně odlišné, někteří jsou zde pro dobro, druzí pro zlo. Už od útlého věku nás rodiče, učitelé a učitelky napomínali a říkali nám, co máme dělat, aby to bylo dobře. Bylo to snad zbytečné? Nebo nás rozmazlovali? Asi se s námi tenkrát tak mazlit neměli. Jenže co teď s tím? Kdy naposledy vám někdo podal ochrannou ruku, aniž by za to něco chtěl? Cožpak už se dnes dělají jenom naschvály? Otevřete noviny a najdete nespočet zpráv o automobilových nehodách, kuriózních krádežích, vraždách, sebevraždách, ale najdete tam alespoň jednu dobrou zprávu? Co se vlastně pokládá za dobrou zprávu a co za zlou?

Říká se, že něco zlé je pro něco dobré. Z každého zla musíme vidět alespoň malý střípek dobrého. Někdy se nám zboří život jako karty, ale to ještě není důvod házet flintu do žita a konat zlo. Proč tedy konat dobro? Asi proto, že v životě se nám každá věc rychleji, či pomaleji vrátí zase zpět, když to nečekáme.

Uvidíme parkovat černé nablýskané fáro s černými skly. Pasažér v uhlazeném sáčku vystoupí. Z čeho jsme usoudili, že je tento člověk šťastný, pyšný, nepoctivý a zlý? Je to snad proto, že jeho sako stálo více než naše auto? Nebo že má drahé hodinky? Proč člověka soudíme, když o něm vlastně ještě vůbec nic nevíme? Vždyť to může být dobrák. A takhle vzniká takové malinkaté zlo. Člověka nebereme rovně, žebrák nebo úředník, ke každému se chováme úplně jinak. Žebrák snad není člověk? My ani nevíme, jak se dostal do této situace, tak nemáme nejmenší právo ho soudit. Paradox je, že zoufalý člověk ukradne minimální částku, aby zachránil svoji milující rodinu, je za to souzen a pro společnost je vyvrhelem. Pokud něco ukradne uhlazený úředníček, je to na denním pořádku a nestává se ani vyvrhelem. Je to snad proto, že ukradl takovou částku, že může všechny podplatit? Smutné na tom je, že každý to přijme, protože to řeší jeho finanční situaci.

A proč vlastně nekrást? Asi každého někdy napadlo si něco odnést v batohu. Možná se nám to jednou povedlo, ale pak jsme si to vyčítali, a tak jsme si to příště radši koupili v plné výši. Ale pokud nám to vyjde jednou, dvakrát, třikrát, tak se nám to asi začne líbit. Ale co když to příště nevyjde? Asi nestojí za to něco lehkomyslně ukrást a poté být souzen celý život za naši hloupost. Jenomže když je okolo nás tolik toho zla, tak nikoho nenapadne udělat maličkost, která by byla pro dobro nás všech. Občas místo mračení se na někoho usmát, místo našich tvrdohlavých názorů ustoupit, místo naší pyšnosti se přiklonit k pokoře, podřizovat se okolí, nekrást, nelhat a svět by byl růžovější. Nebo ne? Nějak se začít přece musí.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/uvahy/dobro-a-zlo.html