Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mezi přední světové problémy by měly patřit otázky životního prostředí. Je nezbytně nutné snižovat zátěž planety, což samozřejmě neznamená "návrat na stromy", ale je třeba efektivně hospodařit se zdroji, odebírat z přírody jen tolik, kolik se stačí znovu obnovovat, využívat šetrné technologie, v co nejvyšší míře recyklovat odpady a snižovat zbytečnou spotřebu. Jedním z nejvážnějších ohrožení životního prostředí ve světovém měřítku je hrozba změny klimatu a poškozování ozonové vrstvy. V této souvislosti objevili vědci v posledních letech řadu jevů celosvětového rozsahu: hlavně zvýšení teploty, změny srážek, ústup ledovců, rozmrzání věčně zmrzlé půdy a extrémní povětrnostní události. Není proto možné vnímat odděleně životní prostředí, ekonomický rozvoj a sociální oblasti.

Ochrana životního prostředí se i pro nás stala samozřejmostí. Česká republika zaznamenala v posledním desetiletí hodně změn k dobrému v nejrůznějších oblastech života. Ve srovnání před listopadem 1989 se v mnoha ohledech zlepšilo i životní prostředí. Přesto je před námi hodně velkých problémů, které je nutné řešit pro přežití dalších generací.

Naše republika koncem 80. let patřila mezi přední znečišťovatele ovzduší, a to zejména díky široce zastoupenému těžkému průmyslu a tepelným elektrárnám spalujícím hnědé uhlí. Po roce 1990 se situace od základů mění hned z několika důvodů: odsíření klasických tepelných elektráren, celkový útlum těžkého průmyslu, zavedení přísných emisních limitů, zastavení distribuce olovnatých benzinů a prosazování zemního plynu jako paliva pro domácnosti. Úspěšnost zemního plynu nemá však stoupající tendenci, neboť jeho cena se neustále zvyšuje a mnoho rodin se vrací k původnímu tuhému palivu. Proto se snažíme o získání nových zdrojů energie a o využití obnovitelných zdrojů (např. větrné elektrárny, solární panely). I když se nacházíme v mírném pásu, kde není v zimě tolik slunečního svitu, v létě se mnoho domácností, hotelů a podobných zařízení uchyluje k využití solární energie například k ohřevu vody.
A kde vzít další čisté zdroje energie, když nesvítí slunce, nefouká vítr a nejsou v blízkosti vodní toky? V zemi. Jsou zde nevyčerpatelné zdroje geotermální energie. Její využití se k nám dostalo z jiných vyspělejších států. Jako každá nová technologie je i využití geotermální energie finančně nákladné, a proto náš stát podporuje každého, kdo chce využít právě tento zdroj energie.

Pro život nejen člověka ale i všech živých bytostí je nezbytná voda. Ta je však neustále znečišťována zejména velkými podniky. Nemalý podíl má však na znečišťování vody skoro každý z nás. Voda po využití v našich domácnostech putuje do kanalizace a následně do vodních toků. A jak ji vracíme přírodě? Zpět putuje nedostatečně čistá a škodlivin nezbavená voda. Proto je nezbytně nutné, aby naše území protkala hustá síť kvalitních čističek vod, neboť 104 obcí ze 483 nemá doposud čistírnu odpadních vod a 107 obcí má napojeno na čistírnu méně než 50 % obyvatel. Větší podíl na stavu našeho vodstva mají podniky, které vypouštějí škodlivé látky. K čemu nám však budou čističky, když bude nedostatek vody? Její spotřeba neustále vzrůstá, a proto je potřeba přemýšlet nad každou kapkou. Hospodárné užívání by tak mělo dobrý dopad nejen na životní prostředí, ale i na náš domácí rozpočet.

Co když ale budeme mít planetu zamořenou odpadem? V této souvislosti je nutné se zamyslet nad jeho nadměrnou produkcí. Recyklace odpadu je velmi nákladná, a tak je lepším řešením předcházet jeho vzniku. Když už ale odpad produkujeme, měli bychom jej alespoň třídit. V dnešní době již počet domácností třídících odpad stoupá. Jenže to stále nestačí. I při třídění nesmíme zapomínat, že do separovaných kontejnerů házíme jen předměty čisté a k tomu určené, jinak přijde naše snaha na zmar. Pro úvahu jak si v praxi počínat nám pomůže následující seznam možnosti přístupu k odpadu (od nejlepšího po nejhorší): předcházet jeho vzniku, znovu použít, přepracovat k jinému využití, separovat, spalovat, skladovat na skládkách.

Přetrvávající slabinou je takzvaný nebezpečný odpad toxický, hořlavý apod. Nejrozšířenějším způsobem jeho odstranění je stále skladování. Vysoce radioaktivní odpady z jaderných elektráren se skladují přibližně 100 let v meziskladech a potom mají být umístěny na statisíce let do trvalého úložiště; což je hrozba pro budoucí generace. Kvůli tomu by se každý z nás měl zamyslet nad tím, jak tuto planetu předá svým potomkům.

Proto mějme stále na paměti, že my lidé nikdy nepřestaneme být součástí přírody. Lišíme se od ostatních živých tvorů svým rozumem a vědomím, což nám dává nejen práva, ale i povinnosti. A tak by všechna naše jednání měla být řízena znalostí, porozuměním, pokorou, rozumem a citem jak k lidem, tak k přírodě.