ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.31
Hodnoceno: 67x Prosím, ohodnoť práci

Důležitý otazník

"Naslouchali bychom pozorněji moudrosti starých, kdyby byli shovívavější k pošetilostem mladých."

Ptáte se, proč je tento citát tak zajímavý? Myslím, že každý, kdo si jej přečte, na chvíli zvážní, a pak se jemně pousměje. Vzpomene si totiž na nejednu vlastní zkušenost a zjistí, že citát dokonale odpovídá skutečnosti. Mnohem zajímavějším jevem ale je, že není platný pouze pro současnost, nýbrž platil vždy a mohu s jistotou říci, že vždy platit bude. Spory mezi dvěma odlišnými generacemi tu totiž budou stále.
Napadá mě otázka, co je vlastně příčinou oněch věčných sporů? Je všeobecně známý fakt, že každá odcházející generace kritizuje generaci přicházející. Tedy tu, která je právě aktuální a ve středu všech zájmů. Vždyť se nad tím zamyslete! Ať se dnes podíváte kamkoli kolem sebe, všude je vidět nějaký mladík nebo slečna. V novinách, televizi, v jakékoli reklamě (vynecháme-li reklamu na bolesti kloubů). Svět kolem nás se točí kolem mladé generace a té odcházející už si téměř nikdo nevšímá. Je to ale správné? Možná právě proto, že je starší generace tak odstrkována, ji nikdo nebere příliš vážně. Tedy i jejich rady procházejí hlavami mladých velmi rychle jedním uchem dovnitř a druhým ven. Podívejme se na politiku. Je tam spousta starších lidí, kteří rozhodují o veškerém dění v naší republice. Zeptáme-li se však kteréhokoli představitele mladé generace, myslím, že nikdo z nich nebere politiku vážně a už vůbec ne ty, kteří se honosně nazývají politiky.
Starší generace je asi příliš vážná a zkušená na to, aby jí kterýkoli pubertální teenager nebral na lehkou váhu. Mladí mají mnohem radši svobodný život bez zábran, trávený z větší části na nočních zábavách než život starších, který je svázán povinnostmi, přílišnou rozumností a sebekontrolou.
Největším rozdílem mezi generacemi je čas. Země se točí stále stejně, stejnou rychlostí, po stejné dráze. Má stále stejný tvar a vlastnosti. Přece je ale každá další vteřina úplně jiná. Vývoj lidstva směřuje nesmírnou rychlostí kupředu. Právě proto jsou dvě generace tak rozdílné. Rozdíly se podle mého názoru začaly zvětšovat v průběhu 19. století, kdy se po průmyslové revoluci rychlost vývoje několikrát znásobila. Mladí se začali zvykat na technické vymoženosti, zatímco staří se odsouvali do postraní. Staří vždy opovrhovali novými technickými vymoženostmi právě proto, že v jejich době nic podobného neexistovalo. Měli tak život těžší a jsou na to pyšní. Nyní už jen čekají na uznání, kterého se jim od mladých však nedostává. Pro ně jsou to totiž jen nepotřební lidé, kteří žili v zaostalé a nedokonalé době blížící se středověku.
Mladí jsou tedy jen líní lidé, kteří téměř nic neumějí a ke všemu se nechávají obsluhovat technickými vymoženostmi jejich doby. Oproti tomu konzervativní staří pouze kritizují vymoženosti doby, lenost mladých, stávající vládu a vůbec téměř všechno.
Kde je tedy rozuzlení celého sporu? Spory mezi generacemi budeme poslouchat stále. Řešení jsou totiž pouze dvě. První řešení vyžaduje absolutní toleranci starých k novým věcem a stylům a schopnost předávat své zkušenosti lepší a záživnější formou. Podle mého názoru by měli být starší méně konzervativní a měli by se alespoň z části přizpůsobit mladým. Myslím, že když budou vysvětlovat své moudrosti mladým v jejich jazyce a stylu, mladí se více ponaučí a zkušenosti svých rodičů, či prarodičů budou brát vážněji. Vše ale není jen vinou starých generací. Jako u každého jiného problému jsou vinné obě strany. Tedy i mladí. Ti jsou zase často příliš nepřístupní a rady starších neakceptují už proto, že staří jsou prostě staří a jejich svět se vůbec nepodobá tomu nynějšímu. Většinou začnou brát rady vážně, až když si sami ověří jejich pravdivost.
A jaký je můj konečný verdikt? V úplném závěru této práce se opět vrátím k původnímu citátu. Jestliže se autor neurazí, citát doplním o nepatrný znak. Protože u všech generačních sporů nesmírně záleží na povahách samotných jejich účastníků, které jsou vždy jiné, doplním na konec citátu otazník. Teprve pak totiž bude úplný a vždy platný...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Důležitý otazník







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)