Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Žít či nežít? - Toť otázka. Ano, je to dosti těžká otázka a odpověď na ni bývá ještě těžší. Ale v mnohých případech je rozhodnutí velmi lehké, i když ne zrovna jednoduché.

Když jsme nemocní a máme vysoké teploty, přejeme si, abychom se rychle vyléčili. Mnozí z nás se však už vyléčit nemohou. Hodně lidí považuje euthanasii za vysvobození, ale někteří jsou naopak proti, jelikož je to podle nich nehumánní... Možné to je, ale dejte si ruku na srdce a popravdě odpovězte, jestli byste chtěli žít například s rakovinou, kdy už čekáte jen na smrt společně s úpornými bolestmi a nekonečným ozařováním, po němž vám už bude pouze mnohem, mnohem hůř? Myslím, že jednoznačně řeknete že ne. Já bych tedy určitě takhle nechtěla trávit své poslední chvíle na tomto světě. Nejprve bych se snažila proti nemoci bojovat, ale pokud už bych se vyléčit nemohla a můj stav by se naopak zhoršoval, raději bych to skončila sama. Opravdu nezastávám smrt a tento druh zabíjení, ovšem v některých případech už by bylo opravdu záhodno trápení toho nebohého člověka ukončit.

V mnoha zemích světa je euthanasie alias asistovaná smrt zakázaná. V těchto státech pak lidé trpí a dožívají až do svého konce, anebo nakonec spáchají sebevraždu. Vůbec nechápu tu skupinu lidí, že i když před sebou vidí úplně bezmocného člověka, jenž je prosí o smilování a povolení milosrdné smrti, aby mohl přejít na druhý břeh a být tak konečně vysvobozen od lidských bolestí, že ho stejně odmítnou. Vím, jelikož by porušili zákony... Jenže jaké zákony? Života? Smrti!? V tomto ohledu jsou to ale oni, ti nelidští a nehumánní barbaři, ti takzvaní rozhodčí. Jak by se cítili na místě toho chudáka, hm?

Když tak přemýšlím, snad už by se měly některé státy nad tímto problémem konečně více zamyslet. Pro těžké případy, jež si o to samy žádají, by se euthanasie dle mého názoru povolit měla.