Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Existuje nějaký život po životě? Najdeme vůbec někdy odpověď na jednu z nejstarších otázek lidských dějin? Je možné, že smrtí vše nekončí...

Smrt člověka v našem světě pro mnoho lidí znamená hlubokou bolest nad ztrátou osoby blízké. Tento hluboce negativní prožitek jsem sama několikrát prožila a poznamenalo mě to.

Kým je vlastně ta obávaná paní Smrt? Smrti se hodně lidí bojí a máme z ní kolikrát až panickou hrůzu. Je smrt opravdu taková, že si nevybírá a kompromis nezná? Myslím si, že po smrti se od hmotného těla odpoutáme a nějakou dobu ještě přežíváme v jakési paralelní podobě nehmotného já, mimo naše fyzické tělo. A co pak? Spasí a pošle nás snad Bůh onen svět? Nevím.

Již hodně lidí zažilo klinickou smrt a až na některé výjimky se shodují na tom, jak to na cestě na onen svět vypadá. Prý nepříjemný hukot a pak šťastný a beztížný pocit, když se vznáší nad svými těly. Někteří zase letí černým tunelem a na konci je sice světlo, avšak neoslňuje je. Ovšem pocity mají prý společné - ten lahodný pocit štěstí a svobody. Je to opravdu možné!? Berme na vědomí přísloví: "Na každém šprochu pravdy trochu."

Ne zrovna málo odborníků a neurologů tyto pocity a vzpomínky přisuzuje k halucinacím umírajícího mozku. Vždyť mozek je jedním z nejzáhadnějších orgánů! Na příkaz mozku se prý mají uvolnit endorfiny, alias hormony štěstí, které působí jako opiáty. To snad ale nevysvětluje všechno a hlavně nedává odpověď na položenou otázku. Je možné, že posmrtný život existuje, avšak to je nad naše chápání. Třeba je to také podpůrná berlička pro umírajícího, aby věděl, že se tam nahoře bude mít lépe. Ale přesto, co když je to jinak? Opravdu netuším.

Odborníci to vysvětlují s racionálním názorem, že je to halucinace nebo nějaký její druh způsobený vyburcovaným, pomalu umírajícím mozkem. Jiní zase zastávají názor, že je to vzpomínkou na minulé životy... Kde je ale pravda, to opravdu těžko posoudit.