Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Fandovství, co to vlastně je? Je to touha lidí odpoutat se od běžné rutiny nebo se tím lidé jenom baví?
Někteří lidé si občas zajdou do kina nebo divadla, ale některým toto nestačí. Potřebují se takzvaně vyřádit a to jak už na fotbale, na hokeji, při basketbalu neboli při kolektivních sportech.
To samozřejmě také záleží na typu fanouška. Ty můžeme rozdělit do dvou skupin. Jsou to pasivní, kteří raději sledují zápasy doma, ničím a nikým nerušeni si otevřou sklenici piva nebo jakoukoliv jinou láhev a sledují krásy sportu na svých televizních přijímačích. Dalším typem jsou aktivní, kteří chodí na zápasy osobně, není jim líto peněz za vstupenky, mají čas nebo si ho na to udělají. Někteří lidé si chodí na zápasy jenom odpočinout, relaxovat prostě jsou rádi, že se vzdálí z domu a nemusí poslouchat třeba své milované manželky, děti nebo tchýně. Taky proto, že se tam setkají se svými kamarády a řeknou si, co je nového. Po zápase si jdou sednout do hospody, proberou celý zápas a vrátí se domů. Takové fanoušky má snad každý klub. Dále to jsou takoví příznivci, kteří si obléknou dres svého milovaného klubu, vezmou si kuklu a nakoupí dýmovnice. Tito lidé takový zápas prožívají trošku víc, takže už jsme v mnoha zápasech mohli vidět dýmovnice na trávníku, ale i na ledové ploše. Na zimním stadionu je rarita, když se na ledě taková dýmovnice ocitne. V tomto případě se celý zápas ukončí a popřípadě se hraje v náhradním termínu. Není snadné říci, proč to tito lidé dělají, je ale jasné, že jejich emoce pracují mnohem víc. Samozřejmě, že fanoušci jsou i u dalších sportů jako je třeba golf, šipky, tenis... Je ale málo pravděpodobné, že u těchto sportů si příznivci obléknou stejné oblečení jako hráči, nasadí si kukly a budou skandovat různá hesla. Taky by se nemohlo stát, že by na antuce přistála jedna taková dýmovnice a na trávníku při golfu taktéž.
Další otázkou je, co to těmto lidem přináší a proč to dělají. Je to snad nějaká duševní útěcha? Možná že jsou v práci podceňováni, možná mají problémy v soukromém životě a tímto chtějí dokázat, že jim na někom opravdu záleží. Někteří to dělají asi proto, aby se začlenili do určité skupiny lidí. V této skupině setrvávají z důvodu, že v ní vidí rodinu, přátele... Mají možnost popovídat si s lidmi, kteří mají stejné zájmy. Někteří to dělají kvůli tomu, aby ze sebe dostali vztek. To se potom nesmíme divit, když se několik takových fanoušků pobije kvůli špatnému výsledku svého klubu. Nejednou jsme už mohli vidět, jak příznivci svého klubu doslova rozmlátili stadion. Zapálili sedačky a rozbili suterén stadionu. To se u našich klubů moc nestává, ale u zemí s vyzrálejším fotbalem jako je třeba jižní Amerika se to stává docela často.
Někdo by mohl říct, k čemu vlastně fanoušci jsou, když toto dělají. Odpověď je jednoduchá. Dá se říci, že jsou jakýmsi hnacím motorem hráčů na hřišti, na ledě atd. Svými hesly ženou svůj tým kupředu většinou ke kladnému výsledku. Stačí se podívat na fanoušky fotbalového Baníku Ostrava. Říká se, že jsou nejlepší v celé naší zemi a hlavně díky nim jsou fotbalisté Baníku na špici tabulky nejvyšší fotbalové ligy. Tím ale nechci říct, že pasivní fanoušci se nijak do sportovního kolotoče nezapojují. Stejně jako aktivní přispívají klubu penězi ze vstupenek, tak i pasivní diváci přispívají stejnou nebo podobnou měrou. Není totiž tajemstvím, že televizní práva hlavně u fotbalu a hokeje nejsou zrovna levnou záležitostí a jsou hlavním příjmem klubů.
Co asi prožívají hráči, když se jim povede nějaká pěkná akce. Jaké můžou být jejich pocity, když slyší, jak několika tisícové ochozy vyvolávají jejich jména? Pro mě je to něco nepředstavitelného.
A co to vlastně takové sportovní utkání je? Dalo by se říci, že to je sportovní divadlo s nejistým výsledkem. Každý tým je jednou na hoře a později dole a záleží hlavně na fanoušcích, kde jejich oblíbený tým právě je a bude...