Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Již dlouho uvažuji o smyslu svého života. Co jsem udělal dobrého nebo špatného pro sebe, pro lidi, které znám či pro ty, které miluji. Ba naopak co udělali ti druzí pro mě, pro zpříjemnění mého "utrpení na tomto světě?" Věřím v reinkarnaci, a proto se domnívám, že každý se znovu po své smrti zrodí, ale z jakého důvodu? Myslím, že jsme posíláni zpět, protože jsme v minulém životě neudělali to, co jsme udělat měli, co jsme neučili a učinit měli, ba dokonce, co jsme vůbec nedokázali udělat. Myslím, že bychom se všichni měli zamyslet nad dvěma stránkami svého života.
Tou první je ta, co jsme provedli sami sobě, co jsme si odepřeli, co jsme si nepřiznali a co jsme si vlastně provedli. A pokud si toto vše přiznáme nebo dokážeme přiznat, jací jsme doopravdy byli, jací právě jsme, co jsme učinili nebo co děláme, jsme na dobré cestě k pochopení smyslu svého života. Pak je ovšem nejdůležitější znát důvod těchto našich kroků a činů. Proč jsme to provedli, z jakého důvodu, z jaké příčiny, ze strachu, ze sobectví, z nenávisti? Proč? Pro své okolí nebo sami pro sebe, pro pocit, který těmito skutky vznikne, ale proč? Pro naši záchranu, pro záchranu druhých nebo pro samotné ponížení vlastní osoby. Ovšemže většina z nás si tyto otázky nikdy nezodpoví, protože nechce, protože se jich bojí. Bojí se odhalení pravdy o sobě samém, o objevení svých chyb, bojí se toho, co si ostatní o něm pomyslí, pokud si toho všimnou. Co když to nepochopí? Co mu provedou? Vysmějí se mu? Poníží ho? Nikdo nám na tyto otázky asi neodpoví. Myslím si, že jediné je to vyzkoušet a nebát se ostatních, jejich reakce, toho, co si o nás budou myslet. Přemýšlejme o sobě, o našich duších, ulehčeme jejím trápením a bolestem, které jsou v každém z nás.
A tou druhou otázkou je, co jsme provedli právě svému okolí, svým přátelům nebo lidem, kteří nás milují a mají rádi, ba nedej bože, co jsme provedli svým nejbližším, své rodině. Všichni provedli někdy něco špatného a litují toho, ale jsou zde i tací, kteří svých zlých činů vůbec nelitují, právě ti jsou nejhorší. Jejich společnosti se vyvarujme, protože zrovna od nich může čekat, že nám "vrazí díku do zad", že nás zradí, podvedou nebo velmi ublíží. Pokud je ovšem v našem životě z nějakého důvodu potřebujeme, buďme velmi ostražití. Neprozrazujme svá nejhlubší tajemství, svá přání a své touhy, protože mnohdy to použijí proti nám. Právě pro naše zesměšnění, pro pobavení druhých, kteří jsou stejní jako oni. Oni nám totiž chtějí ublížit a špatné je to, že jim to dělá velmi dobře. Tito lidé se budou na zem stále vracet, ale ne jako plnohodnotní lidé, ale jako podřadní tvorové, bez smyslu života na tomto světě. A právě můj nejbližší mi jednou řekl: "Život je pyramida, svými dobrými skutky směřuješ k vrcholu, k naprostému klidu své duše. Ovšem svými zlými činy, se propadáš stále níž a níž a pokud nezměníš svůj život, budeš na tomto světě uvězněn po tisíce let a nikdy nedojdeš klidu. Budeš jenom přežívat a trpět."
Každý z nás by si měl ve svém nitru, svém srdci položit podobnou otázku. Ne tu, co pro něj udělali jiní, ale právě tu, co udělal on či oni pro zlepšení života toho druhého nebo těch druhých. Věřím, když tak všichni učiníme a nebudeme tyto věci brát na lehkou váhu, opravdu se celou svou myslí budeme na tuto otázku soustředit a zabývat se jí, pak možná zrovna pochopíme smysl svého života; jací jsme. Myslím, že uvidíme nebo ucítíme to, co jste učinili dobře nebo špatně. A pokud svých činů, kterých jsme se dopustili opravdu litujeme, měli bychom se pokusit o jejich nápravu či o jejich změnu. Stále není ještě pozdě, ještě se můžeme změnit.