Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Názor zástupců jedné generace na druhou - zejména mezi členy starší a mladší generace - byl, je a bude vždy diskutabilní a dosti komplikovaný. Je to dáno především životními zkušenostmi, které zde mají dominantní podíl. Také tvrdohlavost dětí, mladistvých nebo chcete-li i penzistů je častým strůjcem svárů - k tomu ale později. Nyní si dovolím vám prezentovat několik základních rozdílů, o nichž si myslím, že jsou původem konfrontace mezi generacemi.

Nejvíce skloňován bývá rozdíl chování mladých v porovnání se staršími. Chtěl bych uvést, že mluvím o škole, jelikož tamní jednání a vystupování žáku se v posledních letech hodně medializuje. Neměli bychom ale opomenout, že idealizace se příliš často (lépe řečeno vždy) vyskytuje v jakémkoliv výkladu. Proto, když členové starší generace hovoří o školních zásadách, principech a chování za jejich školní docházky, musíme vždy hodně okolností přefiltrovat. Možná moje odůvodnění nekoresponduje s vaším, ovšem když položím otázku seniorovi: "Jak hodnotíš svůj život na základní škole?", odpověď zní: "Byla to tehdy paráda, učitelé byli suproví..." Ovšem s jistotou vám neřekne, jaké byly vztahy mezi studenty, učiteli atd. Až po delším zkoumání ve své mysli zjistí, že to "taková lahoda" nebyla a začne vypravovat trochu méně idealizované vzpomínky.
Dalším nesporným faktem zůstává, že tehdy se "zlobilo" jinak než nyní, a proto se musí používat jiný metr, což je přinejmenším sporné.

S chováním úzce souvisí i morálka, zejména ta pracovní. V době komunismu musel každý člověk pracovat, jinak měl "jisté" problémy. Být zaměstnán není bohužel v současném kapitalistickém režimu podmínkou, z čehož dle mého soudu pramení oprávněná hrdost zástupců starší generace na jejich lepší pracovní morálku. A také z toho vyplývající zlost vůči nám mladým, jež by spíše měla mířit k formě hospodářství dnešní ČR. Musíme si ale položit otázku: "Kdyby byla možnost pracovat pouze z vlastní vůle i v minulosti, pracovali by všichni?"

V návaznosti na morálku můžu zmínit téma hrdinství, nemyslíte? To je podle mě velmi relativní pojem s mnoha úhly pohledu. Proto, když jsem sledoval pořad o začátku II. světové války, kde již staří muži říkali: "Češi neměli podepisovat Mnichov, měli bojovat," potěšilo mě jejich hrdinství a odhodlanost, jež jsem jim záviděl. Ovšem při hlubším zamyšlení jsem dospěl k názoru, že i dnes lidé konají hrdinské činy, ovšem jiného druhu a za jiných podmínek. Taktéž mi přijdou nedoceněny, ovšem to nepřičítám lhostejnosti lidí, ale uspěchané době, kdy člověk nemá čas zamyslet se a v dostatečné míře ocenit činy druhých.

Závěrem bych chtěl říct, že v životě je hodně důležitá tolerance jednoho člověka vůči druhému. Jak u věcí, na které nahlížíme po "balzacovském" způsobu (tj. pohled na problém shora, a z toho vyplývající větší obecnost), tak i u těch nejelementárnějších "prkotin". Někde se již tato tolerance stala samozřejmostí - prezident USA je afroamerického původu; přijetí moderních technologií starší generací - informační (Internet), telekomunikační, transportní atd. Velmi rád bych ještě prohlásil a zdůraznil, že tolerance se ještě nedostala do všech sfér lidského bytí - kupříkladu náboženství. Ovšem to je běh na dlouhou trať, i text na dlouhou stať. Řešení této "otázky" promptně nenalezneme, jelikož dle mého soudu globální tolerance nemůže existovat. Ale byl bych rád, kdybych se mýlil.