Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• graffiti (rod střední; nesklonné), nikoliv graffity

Sprejerství se u nás objevilo relativně nedávno. Začátkem let devadesátých, kdy se otevřely hranice s okolním světem, se do naší republiky dostalo v rozšířenější míře. Co jsou to graffiti snad není potřeba vysvětlovat. Pro úplné neznalé snad jen podotknu, že se jedná o umění sprejem na zdi, vagóny metra či vlaků, tramvaje a na autobusy. Bohužel také na domy a památky. Vím, jak vypadají sprejery "ozdobené" soupravy metra a vždy, když tu máme návštěvu, se za to stydím.

Když někdo uslyší slovo graffiti, zrudnou mu oči. Pro jiné zase znamená jejich smysl života, nedokáží si představit svět bez spreje a svou činnost povyšují sami pro sebe na umění. Ale co to vše znamená pro společnost? Co pro stát? Většina lidí, zejména starší občané, se na sprejery kouká skrz prsty. Jiným se toto umění líbí. Ale skoro všichni, včetně některých sprejerů, odsuzují ty, kteří popadnou sprej nebo fix a na metro, domy či památky se "pouze" podepíší. Stát či majitele domů pak stojí nemalé úsilí a peníze tuto škodu zlikvidovat. Je velmi smutné, když se teď naše hlavní město zbavuje své šedivé fasády a většina domů v centru je nově pastelově omítnuta, že se celý dojem ničí těmito čáranicemi.

Naproti tomu je si třeba uvědomit, že "umělecké" graffiti se na zdech domů neobjevují. Ty můžeme například vidět v podchodech nebo na vozech metra. Různé podpisy a čáranice, které všichni známe z metra, fasád a oken domů, se ve sprejerské hantýrce nazývají tagy. Tyto čmáranice však "kreslí" pouze nevyspělí jedinci, kteří si myslí, že tím něco dokáží. Že jim to pomůže zařadit se v hierarchii své party co nejvýše.

Graffiti, které vyjadřují něco, v čem i normálně smýšlející člověk vidí něco kloudného, něco, co dává smysl, se mi líbí. Obrazce květin, různých hesel atd., ale i různé náhodné tvary, jež zrovna neprobouzí tísnivé pocity. Osobně mě však irituje a zůstává mi rozum stát nad obrazci, které vlastně ani nejsou obrazci, ale spíše jen značkami onoho určitého autora. Nic neříkající tagy nám nezasvěceným nic neřeknou a jen hyzdí omítky našich domů. Snad je to zvířecí vytyčení svého území. Jednoduše si tady udělám značku jako symbol toho, že existuji a tady jsem prošel okolo tohoto domu. Tak by se to nechalo také chápat. Nebo se možná jedná o veřejnou soutěž o to, kdo ze sprejerů vykreslí lepší nesmysl. Pro mě to však není soutěž, ale vandalismus.

Ale když třeba jedu tramvají z Florence na Vltavskou a místo šedivých zdí projíždím kolem velmi zdařilých a krásně barevných sprejerských děl, obdivuji jejich autory pro jejich preciznost a fantazii. Myslím, že je daleko příjemnější procházet se kolem takto oživených zdí, než kolem jinak typicky šedivých stěn.
Malovat graffiti na domy, které to nepotřebují, je barbarství. Hlavně když se jedná pouze o podpisy. Ale když nejsou peníze na rekonstrukce či jiné oživení některých míst, proč si nepozvat sprejery? Tak tomu bylo i v případě zdi naproti metru Opatov, kde místo šedi na vás příjemně "kouká" hlava ženy. Toto místo se tím velice zpříjemnilo.

Je to výmysl civilizace a je třeba mu udělat prostor, neboť tento "nešvar" asi nevyhubíme jako krysy. V některých větších městech už existují prostory, kde si sprejeři mohou kreslit, co chtějí, ovšem jen na omezené ploše. Jenže tyto plochy neuspokojují potřeby těchto lidí. Většinou totiž bývají někde mimo dohled lidí, kterým to vadí. Sprejer je exhibicionista, jenž potřebuje, aby někdo viděl jeho dílo. Ovšem znovu je třeba odlišit kretenismus značek od trochu uměleckých výtvorů.

Je jasné, že nikdo není rád, když mu někdo ničí jeho majetek. Nikdo z majitelů těch domů nebude jásat, když zjistí, že ani jeho dům se neubránil pseudosprejerům, které jej zhyzdili svou značkou. Asi nejvíce o tom mohou mluvit právě dopravní podniky hlavního města Prahy, které se s tímto setkávají prakticky denně. Náklady na vyčištění souprav šplhají do několika desítek až stovek miliónů korun ročně.

V dnešní době už ale existují různá opatření proti těmto sprejerům. K dostání na našem trhu jsou již antitagové a antigraffitové nátěry, ze kterých lze sprej jednoduše smýt. K dispozici jsou také různé fólie na skla, jež jsou také často zbarveny od sprejů. Bohužel, když toto někdo nemá, zaplatí za čištění velké peníze.

Graffiti jsou tu vlastně již od pravěku. Je tu sice otázka, jestli jeskynní malby považujeme za malby, či nikoli. Ale dnes, kdyby vzal kterýkoli sprejer do ruky plátno a sprej, vzniklo by umělecké dílo, obraz. Stačí však jen vyměnit plátno za zeď a už je to vandalismus a všichni se začnou bouřit. Ve středověku zase existovalo tzv. sgrafito, umělecké zdobení domů, umění považované za nádherné.

Ale i tak většina lidí sprejery odsuzuje a snaží se jejich činnost vymýtit. Proti crew (skupina sprejerů), kteří malují na místech jim určeným, nikdo nic nezmůže a hlavně se jejich výtvory pak jen málokomu nelíbí. Abych se o tomto tématu dozvěděla co nejvíce, prohlížela jsem některé sprejerské stránky na internetu. O graffiti se ovšem nemluví pouze na k tomu určených stránkách, ale i třeba na stránkách různých měst, např. Otrokovic. Součástí těchto stránek jsou občas i diskusní okénka, kam může každý přidat svůj názor. Nevím, jaké skupiny lidí tyto okénka navštěvují, ale vcelku se všichni shodují, že graffiti ano, ale pouze na místech k tomu určených.

Většině těchto lidí se graffiti líbí, ale úplně všichni odsuzují vulgární sprejery a jejich tagy. Tomu se ani nedivím, protože takový "obrázek" na metru není vůbec hoden tam setrvávat. Proti jakýmkoli crew jsou hlavně staří lidé, mladší generace mají pro takové "úchylky" daleko větší pochopení.

Proti crew, kteří si sprejují, kde se jim zlíbí, vymýšlí stát nová a nová opatření. Od místních vyhlášek po nejrůznější zákony. Nejnovější zákon je velmi složitý a ještě není schválen. Říká, že každý, kdo nahlásí sprejera, má právo na odměnu až ve výši 10000 Kč. Avšak celé je to podmíněno různými situacemi, které musí či nesmí nastat, aby nedošlo k využívání tohoto zákona samotnými sprejery, proti kterým by měl být.

Jenže při dnešním stavu policie je docela možné, že než vůbec nějaký vůz vyrazí na místo, bude již sprejer pryč. Městští strážníci také nemohou stát na každém rohu a dnes bohužel nemají žádné pravomoce.

Před časem běžela na nějakém televizním programu diskuse, jak zabránit sprejerům v ničení majetku. Vyšla z toho prevence v podobě prostorů pro jejich výtvory a vydání vyhlášky, která přesně stanovuje výši trestu pro toho, kdo bude přistižen při hyzdění cizího majetku. Zůstává otázkou, bude-li stačit toto opatření.

Dalším otazníkem je otázka, jsou-li graffiti kulturním uměním, anebo jen idiotismem...