ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.68
Hodnoceno: 19x Prosím, ohodnoť práci

Handicap nejen naší společnosti

Když se řekne menšina v České republice, mnoho lidí si asi představí menšinu národnostní. Všude se o tom píše a mluví. Diskriminace Romů, pokles tradičních českých prodejen kvůli vietnamským obchodům... Když se ale nad věcí zamyslím hlouběji, napadají mě handicapovaní lidé. Handicap nemusí být jen fyzický, setkáváme se i s handicapem psychickým. Já jsem se rozhodla psát o mentálně postižených lidech.

Moje babička pracuje v sociálním zařízení pro mentálně postižené, kde se o postižené lidi stará. Potřebují neustálou péči: od pomoci s oblékáním, přes osobní hygienu až po krmení. V zařízení jsou především muži ve věku kolem 40 let, ale jejich mentalita je srovnatelná s mentalitou dvouletého dítěte. Když jsem byla menší, babička mě často brávala s sebou do práce. Vždy tam měli plno hraček, pastelek a pohádek. S "kluky" (jak je babička a ostatní vychovatelky oslovovaly) jsem se nikdy nenudila.
Teď už tam tak často nechodím, ale nezapomněla jsem na ně. Babička mi doteď nosí obrázky, co mi kluci namalovali, a tak myslím, že ani oni nezapomněli na mě.

Jak už jsem psala, vychovatelky jednaly s kluky jako s dětmi, ale podle posledního nařízení už kluci nejsou kluci, ale klienti, mělo by se jim vykat a hračky nepřicházejí v úvahu. To je podle mě špatně. Sice vypadají na čtyřicet, ale rozum mají dítěte. A zkuste dítěti vzít hračky a začít mu zničehonic vykat. Aby jste tyto lidi pochopili, musíte s nimi přijít do styku, jinak nemáte šanci jim porozumět.

Spousta lidí je třeba lituje, ale podle mě jsou nebo alespoň byli šťastní. Oni nevnímají ten rozdíl mezi jejich vzhledem a rozumem. Stále se považují za děti, takže jim to ani nedochází, což je svým způsobem dobře. O to víc pak trpí příbuzní a lidé, kteří je mají rádi.
Mně jich je líto z toho důvodu, že ti lidé, kteří se s nimi nikdy pořádně nesetkali a nemluvili s nimi, na ně koukají "skrz prsty" - nebo ještě hůř - smějí se jim. Ten postižený pak vůbec netuší, co se děje. Jemu nepřijde, že by byl něčím zvláštní, jiný...

Asi se mnou nebude souhlasit každý, neboť toto téma je hodně diskutabilní, ale tak je to asi se vším.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Handicap nejen naší společnosti







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)