Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Člověk si tak kráčí po ulici a najednou PRÁSK, co to nevidí. Na lavičce sedí dvě pohledné dívčiny, drží se za ruce a vášnivě se líbají. Člověku v hlavě vyskočí tisíc otazníků a vykřičníků. Neví, co se to děje, a tak se tváří, že nic neviděl, možná mírně zrudne a raději přidá do kroku a jde si dál svojí cestou. V hlavě mu však stále bliká obraz zamilovaných děvčat.
Homosexualita...

Homosexualita - je to jen současný trend, přirozená věc, hřích, nemoc, chyba v genech nebo čistá láska? Částečná odpověď na tuto otázku je snad: jak pro koho...
Varianta může být třeba takováhle. Holka potká holku, hodně na sebe zapůsobí. Stanou se z nich kamarádky. Něco spolu prožijí. Svěřují se jedna druhé, důvěřují si. Dobře, hodně toho spolu prožijí. Pak to přijde. Obě dvě si uvědomí, že to kouzlo, co je mezi nimi, není přátelství. Dají si první nenápadnou pusu, začnou se k sobě chovat podstatně jinak. Po nějakém čase to přeroste v obrovskou lásku a teprve v tomhle bodě si ty dvě pořádně uvědomí, že jsou vlastně stejného pohlaví. Jenže co teď?
Lidé byli už prostě narození s tím, že musí žít ve společnosti. A společnost má takový zvyk, že dítě časem vyroste, najde si partnera, pak si ho vezme. Přátelé mají radost, rodina má radost, široké okolí má radost. Radost z toho jak normální, šťastný a láskyplný mají život a z toho jak je všechno v pořádku. Ale co ty dvě holky? Jaký je mezi nimi a šťastně provdaným párečkem vlastně rozdíl? Nejspíš žádný podstatný, jen to, že jsou obě stejného pohlaví. Lásku zkrátka nikdo změřit nemůže, ale když se na to tak podívám...už ta odvaha jít v dnešní době do takového vztahu musí proudit z velké lásky. Ano, i v dnešní době je pořád spousta odpůrců homosexuality. Nebo mnohdy hůř, lidí, co nad tím nikdy nepřemýšleli... Až pak najednou přijde jejich kamarád, soused, dcera nebo syn a oni sami neví, jak se mají zachovat. A ty holky? Ty taky neví, jak se lidi zachovají. Obě dvě kolem sebe mají určité množství lidí - kamarády, spolužáky, kamarády spolužáků, sourozence, kamarády sourozenců, rodiče, všechny známé rodičů a celou jejich rodinu. Tihle všichni si budou o těch dvou holkách povídat. Je velmi malá pravděpodobnost, že všichni z nich budou reagovat kladně.
Tady se ty dvě holky zamyslí. Buď budou stále svou lásku k sobě tajit, nebo budou riskovat ztrátu svých kamarádů, hádky s rodiči a spoustu a spoustu jiných nepříjemných situací. A co tomu všemu řekne babička? Rodiče, to je taky věc. Mnozí se pak snaží své dítko změnit, domlouvají, dohazují, zkoumají, kde udělali ve výchově chybu nebo to ignorují. Doufají, že jde o přechodné období a že se jejich dítě "uzdraví". Málokterý rodič by se svého dítěte úplně vzdal, ale přesto se většinou homosexuálové nejvíce obavají toho, co tomu řeknou rodiče. To ovšem pramení z toho, že rodiče jsou zkrátka lidé, kteří k nám mají velmi blízký vztah. Rodiče milují své děti a děti milují je, proto se logicky a vcelku i správně obávají, že to rodiče těžce ponesou.
Většina rodičů nad tímto problémem mnoho neuvažuje. Mnohdy se pak nesnaží dítě pochopit, ale změnit. Přesto jsou však i jiní... Jednou jsme měli takovou debatu s naší učitelkou. Její názor na homosexualitu ve mně vzbudil naději, že alespoň někdo se snaží smýšlet správně. Povídala nám o tom, že nejdříve jí celá ta věc přišla spíš jako nějaký novodobý trend, jako spousta lidí si myslela, že je to proti přírodě. Svůj názor však vcelku usměrnila, když uvažovala o svých dětech. Uvědomila si, že i ony mohou být takto "postiženi". Proto se na to nyní dívá z odlišného úhlu. No, kéž by měli všichni homosexuálové takové rozumné rodiče.

Z toho, co jsem napsala, je zřejmě jasné, že proti homosexualitě nic nemám. Proč? Znám spoustu příběhů různých lidí. Jsou to vskutku dojemné příběhy plné skutečné lásky... Doslechla jsem se o lidech, kteří se zamilovali do duše, do osobnosti...ne jenom do vzhledu, do tělesné schránky. Osobně si myslím, že když člověk někoho opravdově miluje, nemusí se přece zajímat o to, co mu visí či nevisí mezi nohama.
Zní to trochu jako romantická pohádka, jenže v realném životě si takto zamilovaný pár opravdu často prochází spíš skutečnou odyseou. Pokud jsou však schopni bok po boku jít po té strastiplné cestě, pouto mezi nimi je brzy tak silné, že už ho nikdo a nic nespřetrhá.