Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

S náladou je to jako s jídlem. Občas je třeba ho okořenit, jindy přidat kapku citronu a někdy tomu chybí ta poslední špetka soli. Říká se, že jsme, to co jíme. Podepisuje se tedy jídlo na naší náladě? Z části určitě. Vždyť je všeobecně známo, že lidé, kteří hladoví, drží dietu či své tělo trápí jinými zaručeně nejlepšími prostředky jak hubnout, jsou nepříjemní a často velice neochotní. A právě proto máme mít vždy v tajné přihrádce alespoň jednu naběračku soli, v našem případě humoru.

Je více než přirozené, že ne každé ráno je právě slunné a z člověka jiskří dobrá nálada. Někdy se to nepovede od začátku až do konce. Že žák není zrovna ve své kůži, můžeme zpozorovat ihned, co vkročí do třídy. Do lavice žák usedá ztěžka a se zakaboněným obličejem. Někdy sami ani nevíme, proč se mračíme na celý svět a jindy nás takzvaně dostane maličkost, pro kterou jsme schopni vyletět z kůže. Je to ta poslední kapička, jež přetekla přes okraj poháru trpělivosti.

Pro takovéto dny máme vedle sebe kamarády, kteří mají jistě také své trable, ale jsou méně důležité než ty naše, tak musí jít na dobu neurčitou stranou. Kamarád může mít náladu tolik osolenou, že rozveselí tak, že odpoledne, když se vracíme domu, už ani nevíme, že jsme byli ráno nabubřelí. A tak můžeme své zásoby soli rozhazovat i na další lidi, které potkáme.

Na světě se však vyskytují dvě rozdílné povahy, které se navzájem nemůžou pochopit, ani kdyby chtěly. Jedna je optimista a druhá je pesimista. Člověk s tou první se chová, jako by měl nasazené brýle s růžovými sklíčky a na všechny se jen usmívá a vypadá velice spokojeně, i když se mu ne zrovna vše vede. To na pesimistu může působit zcela odpuzujícím způsobem, obzvlášť když se optimista až nejapně chichotá. Zvedá oči v sloup a říká si, kde asi berou tolik energie a tolik humoru? Pesimista je totiž přesný opak. Má černá sklíčka a tváří se hůř, než kdyby spolykal všechnu šťávu z citronu. Občas si tak říkám, mají také pesimisté svojí naběračku?

A tak přemýšlím o tom, do jaké to skupiny patřím já. Jsem pesimista nebo optimista? Popravdě řečeno, ono je občas těžké tvářit se spokojeně a vyrovnaně, když se to na vás sune ze všech stran.

Někdy dávám všechny chutě stranou a sůl mi postačí na projevení mé nálady a někdy se zase úplně rozpustí a není tam ani krystalek. To je potom zlé. Od toho jsou zde ale přátelé, kteří pomohou, i když nemají času na rozdávání. A tak se vás nakonec chci zeptat: Také si rádi osolíte život? Já rozhodně.