Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1) Cíl úvahy
2) Kdo jsem
3) Blízká budoucnost
4) Čeho chci v životě dosáhnout
5) Základní myšlenka

Každý z nás alespoň jednou zapřemýšlel nad tím, kým je a jaké poslaní plní v uspěchaném světě, kde se ocitá v pozadí problémů, které se nás přímo netýkají. I když nevěříme v jejich zlepšení, měli bychom o nich alespoň veřejně mluvit, neboť prostým přihlížením se nikdy nevyřeší.

Ráda bych si prohlédla sama sebe jako někoho cizího, pomalu a ze všech stran, protože zrcadlo mi odráží jen mrtvý obraz vytržený ze skutečnosti. Jsem průměrnou dívkou, jež na svých devatenáct let působí mladším dojmem. Snažím se porozumět každému člověku ve svém věku i ostatním. Moji rodiče mě vedli k zodpovědnosti a snaze, a proto jim dnes vděčím za své dobré výsledky. Často si plánuji budoucnost, která je snad i neuskutečnitelná. Pokud se mi nedaří, jsem na sebe dost tvrdá.

V období dospívání procházíme křižovatkou světa dospělých, kde nás obklopují nebezpečné nástrahy, které určí, zda se vydáme správnou, nebo špatnou životní cestou. Přecházím břeh, směřuji k cíli, ukončuji poslední ročník střední školy. Pomalu se otevírají dvířka, která jsou předzvěstí zatěžkávající zkoušky dospělosti - maturity. Brzy se dozvím pravdu, které se obávám. Až utichne poslední jiskra, spolužáci i učitelé se stanou cizími lidmi, nastane mi další část slastného, ale i trpkého života. Čekají mě velké změny. Studium na vysoké škole změní moji dosavadní přípravu a každodenní návyky.

Jak vidím svoji budoucnost? Věřím, že budu mít v životě štěstí. Přála bych si udělat vysokou školu, což je můj nejvyšší cíl. Pokud by mi nevyšel, asi bych se s tím těžko smiřovala. Představuji si sebe jako úspěšnou vedoucí, která má ráda svoji práci a rodinu. Chtěla bych dům se zahradou na okraji města, kde bych mohla každý den odpočívat a čerpat novou sílu do dalšího dne. Vím, že mít jen sny a přání nestačí, neboť se může stát, že se nesplní, i když pro ně udělám cokoli. Spokojit se s málem dokáže málokdo. Proto si přeji hlavně pevné zdraví a čistou mysl. Umět se radovat z maličkostí, které přinášejí všední dny, neboť se říká, že štěstí je mozaika seskládaná z malých radostí.

Překročila jsem práh času, ale neuvědomila jsem si okolí, které nás mnohdy ovlivní více než my sami sebe. Vadí mi neochota pomáhat postiženým občanům. Nejhorší je, když vidíte pošklebující se pubertální chlapce a dívky, kteří nepochopili, že postižení lidé se takto narodili, a proto nemůžou za své chování. Hluchoněmý nikdy neporozumí přívětivým nebo opovržlivým slovům, ale dokáže z vaší tváře vyčíst pochopení. Stalo se vám někdy, že jste obdrželi papírek, kde vás někdo žádal o pomoc? Mně ano a ani na okamžik jsem neváhala, zda přispěji. Mám dobrý pocit ze sama sebe, neboť vím, že jsem pomohla člověku, jehož život je smutnější a temnější nežli můj.
Možná mám v rukou vlastní osud, nebo je mi už od narození dán. Vždy se ale budu snažit, abych byla dobrým člověkem. Zda cestu, kterou jsem si zvolila, byla správná, určí až čas.