Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pod tímto rčením si představím porovnání osob, událostí či věcí, které spolu mají jistou souvislost. Já jsem se však rozhodl prozkoumat tuto souvislost z jiného úhlu.

Nahlédněme nejprve trochu do historie...
Jablka rozhodně nejsou roztomilými, nevinnými plody ovocných sadů. Tyto lstivé malvice mohou za mnohé nesváry v historii lidstva! Jen vzpomínejme... První lidé, kteří si žili v poklidné nahotě rajského soužití, byli vinou toho zrádného jablka vyhnáni. Přejdeme o pár let dál, k desetileté Trojské válce. Její příčina? Zase jablko, tentokrát zlaté jablko sváru. A dále by mohla být na řadě Sněhurka...

Ať už jsou jablka zrádná, lstivá, otrávená, kyselá, zlatá či nedaleko padající, pořád mějme na mysli, že jsme to právě my, ta jablka, která padají ze stromu. Pomalu opouštíme rodiče a vydáváme se na dlouhou cestu s nabytými vědomostmi a radami od zralejších. Čím více chceme být jiní než naši rodiče, tím se jim více podobáme. Čím dál se chceme odkutálet, tím blíže jim jsme.

Dřív nebo později se stejně vrátíme k mateřské větvi a všechny získané zkušenosti předáme nedozrálým potomkům, kteří nás nebudou poslouchat. Budeme se snažit vštípit jim do hlavy co nejvíc. Barva, vůně, chuť, to je několik vlastností, které od nás mohou zdědit. Pak už budeme doufat, že se nezapletou se zanedbanými, shnilými jablky.

Ze všeho nejhorší jsou ta červená, sebevědomá, svůdná jablíčka, která ovládají jablka se semínky, co sázejí, kde se jim zachce. Tato jablka bývají nejkrásnější, bez kazu, avšak kyselá a uvnitř nahnilá stejně jako dokonale vypadající lidé. Umí vypadat hezky jen navenek. Když je poznáte, zjistíte, že za to nestojí.

To jak dozrajeme, závisí hlavně na našich rodičích, kteří nás poučují, jak zrát. Vedle nich nám kamarádi ukazují, jak se při tom bavit a konzumní společnost udává tempo, se kterým zrajeme.