Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Člověk se zaprodá ďáblu poměrně snadno. Zaprodat se znamená spíše podlehnout. Stačí se napít trošky alkoholu, začít kouřit apod.

Zaprodání ďáblu je doprovázeno zlozvyky, hříchy a lidskými nešvary. Již od raného věku se setkáváme s pokušeními. Ale jsme také poučováni o jejich následcích. Většinou jsme ale přemoženi sami sebou - naší touhou po dobrodružství, kdy chceme okusit nové věci. Někdy nás k tomu vedou příklady našeho blízkého okolí - rodiče, spolužáci či kamarádi. Říkáme si, že nám to pro jednou nemůže ublížit a že se třeba po jedné cigaretě nestaneme závislí. Jenže po jedné cigaretě zpravidla přichází další a další... I takto jednoduše se člověk může zaprodat ďáblu.

Jak skončit a nebýt ovládán touhami, sám sebou, ostatními a hlavně ďáblem ve věcné podobě?
Člověk si vždy myslí, že přestat bude jednoduché, ale vše je o vůli. A ďábel nás doprovází po celý život. Jak se mu vůbec chceme vyhnout?
Vyhnout se mu doslova nedá. Každý má alespoň jeden nešvar, u kterého by se dalo říci, že jej ovládá ďábel. Aby se lidé vyhnuli svým zlozvykům, museli by se nechat zavřít někam do malé místnosti, kde by nebylo moc věcí, aby nemohli vymýšlet nějaké špatnosti.

Proč vůbec lidé ďábla vymysleli? Je opravdový?
Na druhou otázku nedokáže nikdo odpovědět, podle mě jde spíš o víru lidí. Někdo tvrdí, že ho posedl ďábel, proto se nechoval zrovna morálně. Ale každý má nést za svoje hříchy odpovědnost.
Malé děti věří na čerty, víly, elfy a všechny další pohádkové postavy. Ale v pohádkách dobro vítězí nad zlem. Ve skutečnosti tomu bývá jinak. Jsme obklopeni lidmi, kteří nad zlem nevyhráli, anebo svůj boj vzdali.
I někteří dospělí věří v ďábla. Vše záleží na tom, jestli opravdu člověk věřit chce. Ďábel je jen symbol, jenž by nás měl varovat před špatnostmi, stejně tak peklo. Lidé, kteří jsou považování za ďábla, jsou buď hodně zlí nebo prohnaní.

Proč vůbec lidé propadají svodům ďábla?
Protože ďábelské věci vypadají lépe než ty obyčejné. A lidé jsou od přírody chamtiví, proto snadno podlehnou svodům. Nechtějí žít jako poustevníci a živit se kobylkami. I když někdy by tato varianta byla lepší. Věci krásné nemusejí být totiž jen dobré, ovšem rovněž věci škaredé nemusí být zrovna zlé. Vše je pouze a pouze na člověku.
Každý je vychováván k obrazu svých rodičů. Ale ti nemohou pořád dohlížet na to, aby jejich potomci nedělali chyby. Člověk musí poznat sám, co je pro něj dobré a co špatné. Naštěstí se chybami učí, pokud to nebyla osudová chyba...

Poznají lidé, že jsou ovládáni jinou mocností?
Častokrát ne. Někteří o tom vědí a snaží se to řešit, jiní, než aby s tím něco udělali, se raději nechávají ovládat dál. Je to totiž jednodušší než bojovat. Vymlouvají se, že by to nezvládli, nebo začnou a nedokončí, co začali. To je ještě horší než být jen ovládán. Někdy se lidé vzepřou, avšak zlo nepřemůžou. Proto člověk musí být silný, aby to mohl zkoušet znovu a znovu a konečně vyhrál.
Někdo má rodinu, která je mu ochotná pomoci. To je velmi dobrý začátek, ale každý musí chtít sám. Bez vlastní snahy ničeho nikdy nedosáhnete. Každý je svého štěstí strůjcem. Ale když se nemá člověk o co opřít, často svůj boj proti zlu vzdá.

Když někdo provede opravdu velkou špatnost, pro jeho napravení už nastupuje zákon. Avšak někdy se napravení jedince nepovede. A pokud dotyčný pořád provádí špatnosti, je možné jej trestat znovu a znovu. Ale jak již bylo řečeno, když se člověk sám nechce nechat napravit, nepomůže mu ani snaha okolí. Vše záleží jen a jen na lidech.

Hřešíte také?
Uvědomujete si v tom své zaprodání ďáblu?
Přemýšleli jste někdy nad svými skutky?
Pomáháte ostatním lidem?
Zamysleli jste se někdy, kdo je pro vás oporou?