Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se narodíte, nemáte žádné starosti. Ráno se probudíte, rodiče vás nakrmí, přebalí, počkají, až si říhnete a dají vás zase spát. To je život! Žádné starosti. Jenže tato bezstarostná část života netrvá věčně. Ba naopak. Než byste řekli "švec", rodiče na vás začnou chrlit první příkazy: "Řekni MÁMA." A tím už končí veškeré nicnedělání. Prostě se musíte chtě nechtě zapojit do svého prvního vzdělávání. Rodiče vás naučí chodit, pořádně mluvit, samostatně jíst, chodit na záchod... Než dokončíte základní školu, musíte umět MINIMÁLNĚ číst, psát a počítat.

Asi si teď říkáte, že tohle se snad netýká daného tématu. Omyl. Týká... Tak schválně: "Sveřep_ šakal_ zav_le v_li na b_l_ měsíc." Napsali byste tuto větu úplně bez chyby? Já myslím, že by se našla spousta lidí, kteří by váhali, jestli napsat i nebo y. Já vím, tuto větu pravděpodobně nikde v životě psát nebudete, ale o to nejde. Chtěla jsem jen podotknout, že hodně lidí má s pravopisem problém. Chyba může být v tom, že ve škole nedávali pozor, že se neučili nebo doma neprocvičovali. Já to ale vidím jinak - NEČETLI!

Když jsem byla malá, říkala jsem si: Proč bych četla, když nemusím? Proč bych četla, když je venku tak krásně? Vždyť čtením jenom ztrácím čas! - To byla ale chyba. Teď už to vím. Já sice pravopis docela ovládám, ale vůbec ne díky čtení...
Jelikož moje máma je učitelka českého jazyka, nutila mě každý den udělat alespoň jedno cvičení buď na i/y, velká a malá písmena, s/z nebo mě/mně, abych se vše pořádně naučila, protože jiným způsobem to u mě prostě nešlo. Řeknu vám, že kdybych věděla, co bude obnášet naučit se pořádně psát, stokrát raději bych četla! Když totiž určitá slova vidíte, zapamatujete si, jak se píšou.
Moje nechuť ke čtení se také odrazila v prvním ročníku osmiletého gymnázia, kdy jsme celá třída museli číst určitý odstavec v čítance na známky. Podle toho, kolik jste toho přečetli a s kolika chybami, jste následně dostali známku. Když si uvědomíte, že čím čtete více, tím čtete rychleji, dovedete si asi přestavit, jak jsem dopadla...

Můj kamarád říká: "Já za knížky považuji časopisy. Co potřebuji, to se dozvím a nemusím pak číst nějaké tlusté bichle." Má svůj názor, já to beru, ale když spolu hrajeme stolní hru Scrabble a on poskládá slovo "hořý", a myslí si, jak že nade mnou nevyzrál, stydím se za něj. Proto vám chci dát jednu radu: Veďte svoje děti k tomu, aby četly. Čtení je důležité a pravopis taky. Nechtějte, aby dopadly jako já nebo můj kamarád, jenž doteď neví, kde se píše i a kde y. Je to ostuda...