Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na otázku, jak technika ovlivňuje můj život, je velmi snadné odpovědět. Technika totiž s vývojem a modernizací všeho živého i neživého ovlivňuje život snad každého. Záleží také ale na tom, jak moc člověk technice dovolí vstoupit do jeho života. Otázka však nesměřuje na obecný pohled problematiky či prospěšnosti vývoje techniky. Pojďme tedy zmenšit okruh do oblasti mého života.

Přemýšlím, zda by se dal rozdělit výskyt techniky v mém životě na negativní a pozitivní dopady. Myslím, že to ale v dnešní době jednoznačně říci nejde. Co ovšem jednoznačně říci můžu, je, že bez techniky bych už asi nežila. Technika z oboru medicíny hraje v mém životě velmi významnou roli. A to ať už v podobě přístroje pro poskytnutí první pomoci nebo vývoje v oblasti oftalmologie. Právě v medicíně a vědě technice hodně fandím, protože tam je to opravdu potřeba.

Mezi další oblast techniky, která se v mém životě objevuje, patří jistě doprava. Je sice moc hezké, že je stále snazší se kamkoliv dostat a hlavně pohodlně, ale myslím, že lidé jsou pak pohodlní až moc. Vůbec by mi nevadilo, kdyby nám po sídlišti jezdil jen jeden autobus a zastávky byly dál od sebe.
A co se týče aut? Ano, jde o příjemné posezení, ale když se do cíle mohu dopravit MHD, tak proč bych měla používat automobil a blokovat tak pozemní komunikace? V tomto vidím plusy i minusy. Také se ráda svezu pohodlně, nicméně se domnívám, že to není dobře.

A teď přijde na řadu asi ta nejdůležitější část, tedy elektronika. Používám ji denně a téměř každou chvíli, avšak jen z toho důvodu, že je to dnes nevyhnutelné a vlastními přístroji jsme již prakticky zotročeni. Já osobně elektroniku nepotřebuji, dokáži bez ní žít, ale přiznávám, že asi pouze jen někde na okraji civilizace... V ostatních případech jsem totiž neustále nucena tuto techniku používat - telefonovat, posílat zprávy a ani při studiu se jí nevyhnu. Navíc bez přehledu o dění na internetu si člověk připadá tak trošku jako nějaký vyvrhel. Nemá tušení, o čem jiní mluví. Dokáži si představit, že doba, kdy stála jedna telefonní budka na sídlišti, studovalo se v knihovně a místo internetu spolu lidé trávili čas osobně, byla lepší. Opět tu máme mnoho kladů a záporů. Jen mě děsí pohled na malé děti s tablety a na lidi na zastávkách, v MHD či škole - s nosy přilepenými na displejích svých mobilních telefonů, aniž by tušili, zda svítí sluníčko. Elektroniku ale používám opravdu, jen když je potřeba.

Moderní svět plný techniky spěje rychle kupředu. Těžko říci, kde budeme za pět let a zda nebudeme s pláčem vzpomínat na dřívější dobu. Nelíbí se mi rychlost dnešní doby, raději bych žila někde u lesa mimo tyto trendy. Trápí mě veškeré technologie kolem mne a zaslepenost lidí. Kam až nás toto dovede?