Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Měnili se studenti v průběhu let? Jsme stejní jako naši předchůdci, nebo je naším jediným společným rysem místo v lavici? Je náš přístup ke škole a studiu lepší, nebo horší?

Já, jakožto student, tento rozdíl nemohu posoudit, ale pokud se zeptáte učitelů, kteří pamatují starší generace, myslím, že odpověď bude jednoznačná. Jsme jedni z nejhorších a nestydíme se za to. Ze studenta gymnázia již dnes není zamlklý, přechytralý studentík v brýlích s několika knihami v náručí, který nadšeně spěchá do školy.
Právě toto byla má představa spolužáků, když jsem se smíšenými pocity téměř před čtyřmi lety vcházela do školy. Mě moji spolužáci příjemně překvapili. Parta upovídaných, mladých lidí, žádní všeználci. Nutno uznat, že učitelé mou radost nesdíleli a viděli nás jako jedny z mnoha. Nedospělé, nespolehlivé jedince s nechutí k učení. Co ti vlastně pohledávají na prestižním gymnáziu?

Nemyslím si, že jsme o tolik horší než ostatní, že se tolik lišíme. Dnešní gymnazista je jako každý jiný středoškolák. Líný, se zájmy, ke kterým škola ani náhodou nepatří. Člověk, jenž tráví volný čas radši s přáteli nebo na počítači než nad knihou, natož pak nad učebnicí. Jsme ovlivněni dnešní uspěchanou dobou, a ať děláme, co děláme, chybí nám čas na všechno, co chceme stihnout. Jsme mladí a toužíme po všem, co nám život nabízí, a něco z našeho rozvrhu musíme vynechat. Školu?

Jsme takoví, jací jsme, a to už se nezmění. Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Jedinou možností tedy zůstává vložit své naděje do dalších generací. Snad oni budou ti ideální studenti, kteří usednou na naše místa.