Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Přemýšlela jsem o dvou možnostech, a to být buď na žáky hodná a známkovat mírně jako třeba paní učitelka Fantová, nebo přísná jako... to tu raději nebudu rozepisovat.
Začněme ale tím, co vlastně vede člověka k tomu, aby se stal tím všemi mladými nenáviděným člověkem? Pravděpodobně to nebude to, že by se chtěl někdo pomstít. Proč tedy chce někdo způsobovat desítkám žáků ony deprese z ranního vstávání a špatných známek, "zabíjet" jejich čas a děsit je zkoušením? Říká se, že za mnoha špatnými věcmi lze najít dobrý úmysl. Za povoláním učitelky by tedy mohl být záměr někoho přiučit věcem, které se jim budou hodit.
Vždyť téměř všichni dospělí vzpomínají na školní léta jako na nejkrásnější dobu jejich života. Například moji rodiče tvrdí, že kdyby mohli, chodili by do školy místo do práce.
Stále ale nevím, jestli bych si raději vychutnávala pětky z písemek a zkoušení, nebo dávala jednu jedničku za druhou a byla ráda, že nedělám nikomu mnoho problémů a starostí. Moc rád bych si vychutnala ony smutné obličeje těch, které bych "obdarovala" nějakou špatnou známkou, ale když se podívám do svého studentského průkazu, hned si vybavím, co budu muset dělat, abych měla na vysvědčení vyznamenání a hned mě to přejde. Ta pomsta určitě má něco do sebe, ale nerada bych znepříjemňoval život tolika lidem stejně tak, jak to dělají někteří mně.
Zlatá střední cesta - tu zvolila většina našich vyučujících a já bych je následovala. Asi bych se stala takovou tou průměrnou učitelkou, která občas zpestří hodinu nějakým výrokem, aby měli žáci na co vzpomínat, ale abych je i naučila věcem, které budou možná potřebovat a tím jim v životě pomoci.