Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každé dítě a každý mladistvý si často říká, že rodiče se ve výchově pletou a jsou si jisti, že se svými dětmi to udělají úplně jinak. Jsou přesvědčeni, že dítě v patnácti letech pustí na diskotéku až do rána, a to jen proto, že jejich vlastní rodiče tak velkorysí nebyli. Přiznejme si, že je to tak. V tomhle mám celkem jasno, neboť mě rodiče v patnácti na diskotéku pustili. Myslím si, že nelze vychovat dokonalé dítě a neodpustím si podotknout, že to, za co jsme rodiče v mládí zatracovali, jednou budeme dělat také.
Je jisté, že výchovu svých potomků nezvládnu sám, i kdybych se sebevíce snažil. Matka bude pro dítě vždy ta, která ho vychovávala v prenatálním období a já budu až ten, kdo se rozzlobí, až přinese domů pětku. Ne, nepřeji si, aby to takhle bylo. Nechci, aby dítě rozlišovalo své rodiče na zlý a hodný. Budu se snažit, aby dítě vnímalo mě i matku jako rovnocenné, aby se nebálo s jakýmkoliv problémem přijít za námi oběma. Je mi jasné, že mé představy se mohou rozplynout jako prach, když nedokážu nalézt tu vhodnou partnerku. Pokud ano, pak se budu snažit dělat vše proto, aby má rodina žila v harmonii a abych dítě, či děti připravil na vlastní cestu životem. Nebudu je chránit před reálným životem, protože i mě doma učili, že život není jen pozlátko.
Samozřejmě že nebudu jen hodný táta, jenž schovává pro dítě pouze pohlazení. Když něco provede, tak mu jistě vynadám. Bohužel se dokážu snadno rozčílit, ale nechci, aby to dítě odnášelo. Jsem docela nekompromisní a má přítelkyně říká, že jsem stejný jako můj otec. Myslím si, že to není pravda. Je ovšem bezpochyby, že dítěti nedovolím vše, mohlo by to jinak dopadnout špatně. Nejspíše mi bude spílat za tu spoustu zákazů a příkazů, které uslyší. Nechci, aby začalo v patnácti kouřit nebo aby se oddávalo drogám. Své dítě budu chránit před tímto světem. Tento svět je sice realita, a tu mu ukážu, ale nechci, aby tam zapadlo se vším všudy. Nebyl bych rád, aby opakovalo mé chyby, budu se snažit tomu vyvarovat.
Domnívám se, že je důležité, abych dítěti vytvořil správný domov. Aby vědělo, že doma je tam, kde ho čeká teplo, pochopení a láska. Nechci se k němu chovat tak, aby hned v osmnácti odešlo z domu a už se neozvalo. Přeji si, aby se rádo vracelo tam, kde bylo po celou dobu doma a kde bude doma napořád. Proto doufám, že najdu vhodnou partnerku, vhodnou matku mých dětí. Nechci je nechat slýchat hádky, křik a později zažít rozvod. Nechci, aby pendlovaly od matky ke mně a měly v hlavě zmatek. Přeji si vytvořit jim dětství, na které budou vzpomínat s úsměvem.
To je asi tak vše. Nelze to jen tak s lehkostí sepsat na papír a zaručit, že se jednou budu přesně takhle chovat, avšak jsem si jistý, že v hlavě už docela jasno mám, takže o většinu věcí se budu snažit. Dobře vychovat dítě je jeden z nejtěžších úkolů, jaký v životě máme a je jen na nás, jak se ho zhostíme, ale můžeme si být jisti, že jen samotné rozhodnutí mít dítě nám naprosto změní život.